Jak jistě již mnozí Češi zjistili, ukrajinština není totéž co ruština, i když si to stále nezanedbatelné procento nejen české populace myslí.

Súčasná ukrajinská literárna kritika tvrdí, že Ostap Vyšňa bol prvý, ktorý kliesnil cestu ukrajinskej satire a humoru v nových podmienkach a to aj vtedy, keď neboli pre tento žáner najpriaznivejšie podmienky.

... básne Vasyľa Herasymjuka sú naozaj plné tohto pocitu. Ukrajinské slovo napruha hádam najväčšmi vyjadruje atmosféru tejto básnickej zbierky...

Vždy, keď som sa ocitol v Kyjeve, nemohol som sa s ním nestretnúť. So spisovateľom, ktorý rozumel literatúre i ľuďom. Už tomu tak nebude. Petro Osadčuk 8. októbra 2014 odišiel do večnosti.

Zomrel predseda Národného zväzu spisovateľov Ukrajiny

Keď som naozaj dospel, veľmi sa mi zachcelo vrátiť sa do detstva – dohrať sa, dosmiať sa, vyšantiť sa... mal som iba jedno východisko – stať sa detským spisovateľom.

Záměrem čísla, které začalo vznikat několik měsíců předtím, než Ukrajina zaplnila titulní stránky českého a světového tisku, je umožnit českému čtenáři, aby si udělal představu o trendech v současné poezii na Ukrajině.

Jeho prínos do súčasnej ukrajinskej prózy je v tom, že takmer adekvátne zobrazil a vyrazil ľudové prežitie dejín, jednotlivých historických udalostí, ktorými prešiel ukrajinský národ.

Protikladnosť ľudského bytia

„...Kto za čo, ale my za nezávislosť. Kvôli tomu je nám tak ťažko.“ To sú slová známej ukrajinskej poetky Liny Kostenko. Je to vlastne aj o tom, čo sa dnes deje na Ukrajine, čo sa deje na Kryme.

nostalgická zpověď o tom, že společně s tím, jak mizí jedna z podob Evropy, zmizel i kus básníkova já: jeho lásky, lidé, kteří mu byli blízcí, ideály, které vyznával. Že i na jeho srdci jsou praskliny, stejně jako na „upracovaném srdci epochy“, jež „každé

Vybrané části knihy by mohly sloužit jako zcela plnohodnotné dokumentární ukázky toho, jak se žilo za SSSR.

překlad © Alexej Sevruk

Tato novela rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co na Ukrajině na počátku 21. století vyšlo a co věrně zprostředkovává ukrajinské reálie kolem roku 2000.

Je proto skvělé, že existuje autor, který se zobrazováním muže v nejrůznějších podobách problém nemá.

Pri návrate domov stretol som v Užhorode spisovateľa Serhija Fedaku, ktorý mi povedal, že nemlčia ani spisovatelia Zakarpatskej oblasti Ukrajiny. Protestujú proti svojvôli a žiadajú odstúpenie vlády.

Ani si nevšiml, že podepsal i svůj, autorský exemplář, až ho to vyděsilo, bylo mu, jako by prodal vlastního syna...

Každopádně je velmi pozitivní, že aspoň nějaké nakladatelství na Ukrajině se tomuto tématu rozhodlo dlouhodobě věnovat. Doufejme, že bude nač se těšit.

Ale možno práve román Stepana Procjuka bude tým podnetom, že o tvorbe Archypa Teslenka sa znovu začne rozprávať

Angelus pre Oksanu Zabužko

No, a kdyby se to nedalo vydržet, vždy je možnost vrátit se do rodné Horní dolní. Nyní tam obnovují chrám – Vladimíra, Ilji, třech svatých. Pod tichými vrbami.

Co se týče historie Ukrajiny, zvláště kulturních vztahů s Ruskem, Ševeljov je označil jako „dějiny velké a stále neukončené války“.

Autorky této skvělé publikace, uvádějí ve vyčerpávající předmluvě ke slovníku podrobný výčet prací týkajících se homonym, z něhož jasně vyplývá, že „najdôslednejšie je táto problematika spracovaná v poľskej jazykovede“ (homonymie česko-polská, srbsko-pol

Odišiel posledný ukrajinský neoklasik