Útlak krymských Tatarů v dokumentárních fotografiích
Je zbytečné zdůrazňovat, že fotografie jako médium může k událostem kolem nás, a tedy i v Ukrajině, mnoho říci. Na jednu ze současných dvou fotografických výstav, probíhajících v pražském Starém Městě, je třeba upozornit, protože by mohla zapadnout.
Jde o akci vpravdě komorní, která bude doprovázet běžný denní provoz v budově filosofické fakulty na náměstí kdysi Krasnoarmějců, tedy těch, kteří v počátcích existence Rudé armády obsadili většinu Ukrajiny i s Krymem, dnes ovšem na adrese Jana Palacha 2. Výstavu uspořádala organizace Člověk v tísni a před jejím otevřením se na fakultě konalo setkání s autorem fotografií Antonem Naumljukem a lidskoprávní pracovnicí z Ukrajiny Teťanou Pečončyk.
Krymská normalizace - vernisáž fotografií a debata
Za fotografiemi dokumentujícími jednu z tváří současného Krymu se musíme vypravit na hlavní fakultní schodiště. Na obou jeho větvích, mezi velkou aulou a druhým patrem, byly po dlouhou dobu umístěny fotografie českých stoupenců raných snah po evropské integraci. Nyní tu v jistě nechtěném kontrastu visí úvodní vysvětlující panel a devatenáct fotografií Antona Naumljuka, spjatých s děním v Krymu a doprovázených krátkými vysvětlujícími texty.
Ten kontrast vnímám v souvislosti s tím, že Krym byl vyrván Ukrajině a je od té doby je soustavně jakékoli z podob evropskosti vzdalován. Zasloužil se o to do značné míry problém místních politických vězňů, ať jsou ruskou justicí zatím jen zadržováni a vyšetřováni, nebo už odsouzeni. Anton Naumjuk se snaží jistě v poměrně složitých podmínkách všechny tyto případy dokumentovat.
Na jeho fotografiích vidíme bývalé i současné hosty policejních prostor a věznic Krymu, kteří mohli do počátku r. 2014 na poloostrově normálně působit, avšak novým režimem, resp. ruským státem, jsou vnímáni jako nepřátelé. Je to vlastně jakýsi seriál momentek, do kterého patří domovní prohlídka, převážení zadržených, modlitba za ně, reakce rodičů, manželek a dětí, scéna z procesu a nakonec – ve šťastném případě – vítání propuštěných.
Skoro bez výjimky jsou lidmi, jimž je v Krymu znepříjemňován život, místní Tataři. Jména některých jejich aktivistů jsou dnes už poměrně známá. Na výstavě je připomenuto několik z nich, ale i případ Ukrajince, který rovněž aktivně protestoval proti ruské okupaci. Může se zdát, že výčet jmen těchto patnácti vězněných a pronásledovaných (v jednom případě jde o zmizelého, resp. uneseného) je zbytečný a nic neříkající, ale přesto je zde uvádím: Absemov Zevri, Alijev Muslim, Ametov Rešat, Asanov Ali, Baluch Volodymyr, Čijgoz Achten, Čijgoz Zejtulla, Degermendži Bekir, Ibragimov Ervin, Kuku Emir-Usein, Kurbedinov Emil, Mustafajev Marlen, Salijev Sejran, Umerov Ilmi a Zejtullajev Ruslan. Ve skutečnosti je vězněných Tatarů a Ukrajinců více, ale fotografie všech by se na ten úsek schodiště nevešly.
Nezbývá než opakovaně uvažovat o tom, jaký cíl ruské úřady tímto postupem proti krymským Tatarům sledují a co si konec konců mohou vykoledovat. Ruský stát však odedávna vyznává svébytnou, jen sobě vlastní podobu toho, co považuje za racionální.
(boz)
Zdroj a více info na https://www.myaukrajina.cz/node/236
