Slavnostní otevření muzea ukrajinské sochařky Inny Kolomijec ... 2.6. od 14hod v Železnici u Jičína
- Regionální ukrajinský spolek ve východních Čechách Vás srdečně zve ...
Pod záštitou Královéhradeckého Kraje, Velvyslanectví Ukrajiny v ČR a za účasti malíře Michaila Ščigola Vás Regionální ukrajinský spolek ve východních Čechách srdečně zve na slavnostní otevření muzea ukrajinské sochařky Inny Kolomijec, které se koná 2. června 2017 od 14 hodin v Železnici u Jičína.
Příběh vzniku muzea Inny Kolomiec / Muzeum v exilu
Inna Kolomiec, mimořádná umělkyně, významná ukrajinská sochařka, jejíž tvorba spadá do druhé poloviny 20. století, je pokračovatelkou tradic moderního umění národa, těžce zkoušeného tragickými historickými událostmi, avšak obdařeného mnoha vynikajícími představiteli světové kultury, jakými byli ve výtvarném umění například Kazimír Malevič či Aleksandr Archipenko, Vasilij Kandinsky a další. Talentovaná a vzdělaná sochařka žijící v těžké válečné a poválečné době tvoří a čerpá náměty nejenom z ukrajinské historie a folklóru, ale i z antiky, byzantské kultury a sleduje světové trendy v umění. V době stalinské i pozdější sovětské totality se nesnižovala do poklonkování vládnoucím partajním špičkám. Kvalita jejího díla je natolik nadčasová a přesvědčivá, že dodnes je součástí muzejních sbírek a její sochy a monumentální plastiky zdobí veřejný prostor velkých měst Ukrajiny i bývalého SSSR. Překvapující je umělecká všestrannost sochařky, která si zachovala status dámy se všemi atributy v epoše, jež dámám jako takovým příliš nepřála.
V roce 2005 mi bylo dopřáno vstoupit do jejího kyjevského ateliéru v doprovodu malíře a architekta Michaila Ščigola. Dýchla na mne atmosféra tvůrčího prostoru a já si přestavil tuto skvělou ženu, jak sedí v křesílku u konferenčního stolku se sklenkou arménského koňaku a s přimhouřenýma očima prohlíží šamotové, hliněné a dřevěné komorní plastiky rozmístěné na stojanech všude kolem v místnosti a které se ve světle atelieru ve zvířeném prachu mění v živé figury, nesoucí své příběhy a osudy v čase a prostoru. Toto místo bylo jedním z těch, kde se skoro 50 let setkávaly kulturní veličiny Kyjeva, hlavního města Ukrajiny.
Ne, s první dámou ukrajinského poválečného sochařství jsem se, bohužel, osobně nesetkal. Ve chvíli, kdy jsem stál okouzlen v jejím ateliéru, ležela paní Inna v kyjevské nemocnici na smrtelné posteli. Navštěvovat ji chodili s rodinou Michail Ščigol a vnuk Daniel, za nimiž jezdívala do Čech.
A protože tento text nemá být uměnovědní recenzí, nýbrž genezí vzniku památníku Inny Kolomiec v Železnici u Jičína, sluší se přiblížit několik událostí, které vedly k tomu, že se Michail Ščigol na popud svého syna Daniela, rozhodl toto malé muzeum v exilu vytvořit.
Sochařka navštívila Československo dvakrát již v 60. letech. Uchvátila ji Praha se svou ojedinělou architekturou, obdivovala historické stavby a zamilovala se do českého baroka. Po tragické smrti Danielovy matky a Inniny dcery Mariny (1958-1988), která byla nadějnou keramičkou, putuje Michail s postiženým synkem do Čech, významné dětské léčebny Železnice ve východních Čechách, aby se zde Daniel léčil z následků dětské obrny. Babička Inna přijíždí poprvé do Železnice v roce 1991. Později, po roce 1992 se zde Michail natrvalo usadil a sochařka sem přijíždí ještě několikrát. Vzniká její osobní umělecký vztah k Českému ráji. Krom péče o vnuka ještě kreslí a skicuje veduty Železnice, Jičína, Nové Paky, Hradce Králové. Studuje staré pískovcové artefakty v krajině. Z desítek a stovek dochovaných skic je patrný velký talent a schopnost vystihnout několika tahy tužky podstatu, tvar a náladu zobrazovaného. Ina vytvořila pro Michailův dům v Železnici dvě komorní plastiky. Panna Marie a Sv. Jan Nepomucký dnes zdobí niky stavení č.p. 101 do ulice Husovy. Když sochařka v roce 2005 zemřela, vyvstala otázka jak ukázat sochařské dílo v Čechách, o čemž umělkyně snila.
V roce 2007 uspořádali Michail Ščigol a Vadim Kolomiec (syn Inny), za neocenitelné pomoci ředitele Českého centra v Kyjevě, Rudolfa Sedláčka a tehdejšího velvyslance na Ukrajině Karla Stindla, díky nimž bylo možno převézt část umělecké pozůstalosti do Čech, výstavu komorních plastik v galerii Josefa Bucka ve Vokšicích. Výstava se konala pod patronací Českého centra, velvyslanectví ČR v Kyjevě a starosty města Jičína. Měla velký ohlas a zúčastnili se jí i rodinní příslušníci z Ukrajiny, Vadim a Svitlana Kolomiec. Vystaveno bylo více než padesát komorních plastik ze šamotu, hlíny, dřeva a řada skic a studií monumentálních plastik ze sádry. Zdálo by se, že touto výstavou se uzavřel osud díla jedné sochařky v Českých zemích. Po výstavě Danielovo dědictví našlo své dočasné místo v Michailově ateliéru v Železnici.
Až v roce 2011 se podařilo Danielovu parcelu v Železnici zkultivovat a ze zcela rozpadlého hospodářského stavení vytvořit malý, leč pozoruhodný prosklený pavilon, útulný stánek umění. Zpočátku sloužil účastníkům mezinárodních malířských jičínských plenérů jako místo setkávání. Později na Danielovo přání tam byla vytvořena stálá expozice díla sochařky, jejíž význam Ukrajina jistě v budoucnosti docení. Vznikla tak komorní galerie, která bude připomínkou lidského a uměleckého osudu dvou rodin, Kolomiec a Ščigol.
Český ráj tak získává další zajímavé místo nejenom pro místní, ale i pro všechny návštěvníky našeho kraje.
Koordinátor projektu
Miloš Starý
Na realizaci projektu 2011-2017 se podíleli:
Michail Ščigol – koncept, architektura, expozice
Igor Savčuk – stavební úpravy
Jan Macoun – dřevěné konstrukce
Radek Řehák – osvětleni muzea a expozicí
Jan Košíček, Petr Svoboda – grafický dizajn
Olga Bištutová Ščigol – tvorba muzejní zahrady
Zdroj:http://kralovehradeckenoviny.cz/zpravodajstvi/kultura/slavnostni-otevreni-muzea
