Příběh Kristiny Dmytruk z Kyjeva

Українка, яка досліджує як боротися з раком
повний текст українською / plná verze v ukrajinštině 

Kristina Dmytruk pracuje každé ráno s rakovinnými buňkami v laboratoři Biotechnologického ústavu Akademie věd ČR. Zabývá se výzkumem podmínek, které by snižovaly přežití rakovinných buněk. Před válkou Kristina vedla vědecký výzkum na Kyjevském akademickém institutu a pracovala v Ústavu molekulární biologie a genetiky Národní akademie věd Ukrajiny. 24. únor jí změnil život.

Kristině je 22 let, narodila se v Kyjevě a ve 13 letech si vybrala své budoucí povolání - biologii. Před válkou studovala magisterský obor na Kyjevském akademickém institutu, prováděla vědecké experimenty pro svou diplomovou práci a pracovala na částečný úvazek v Ústavu molekulární biologie a genetiky Národní akademie věd Ukrajiny.

Prvního února 2022 nastoupila do svého prvního "vážného dospělého zaměstnání" - začala pracovat v laboratoři molekulární genetiky soukromého lékařského centra, které se zabývá oplodněním in vitro. "V té době jsem byla ve své práci spíše studentem, protože jsem neměla žádné skutečné zkušenosti v
soukromém sektoru. Bohužel mi válka zabránila v tom, abych se plně vyrovnala svým kolegům. Nicméně i těchto 23 dní stačilo k tomu, abych se naučila několik metod, které dodnes používám ve své nové práci v České republice. Kromě toho jsem doučovala žáky biologii a chemii, protože mě učení ostatních opravdu baví," říká Kristina.

Kristina se specializuje na molekulární biologii. V prvních dnech války odešla s matkou na západní Ukrajinu a začala hledat práci v zahraničí. "Během pobytu na západní Ukrajině jsem hledala práci v zahraničí, protože jsem se bála odjet do neznáma. Navíc jsem se cítila zodpovědná nejen za sebe, ale i za svou matku, - říká. - "Nejprve jsem se snažila začít v určité zemi a hledat nabídky tam. Mám přátele v několika zemích, a tak mi nabídli, abych k nim přijela, a já jsem začala hledat volná místa v těchto zemích a městech. Na základě několika pohovorů v různých společnostech mi byla nabídnuta nikoli vědecká, ale spíše manažerská pozice, kde by mou hlavní odpovědností byla spíše komunikace a překlady pro rozšiřování společnosti."

Rozhovory probíhaly pomalu, celá Evropa slavila Velikonoce. "Potřebovala jsem se rozhodnout rychleji, protože čas běžel a my už jsme nemohli zůstat u přátel. Začala jsem tedy hledat jiné možnosti. Pak mi můj spolužák představil otevřený dopis pro ukrajinské vědce. Laboratoře z celého světa zde nabídly ukrajinským vědcům svou pomoc - krátké granty, projekty, stáže, volná místa v týmu a zanechaly kontakty pro komunikaci. Tak jsem začala hledat nabídky laboratoří s podobnými vědeckými zájmy jako já. Vytvořila jsem si moderní životopis, přidala naskenovanou kopii bakalářského diplomu a napsala dopis, ve kterém jsem stručně popsala sebe, své zkušenosti, cíle a výzkumné zájmy. Tento dopis s přiloženými soubory jsem poslala různým laboratořím v různých zemích. Většina příjemců se později nabídla, že zavolá a seznámí se. Ano, hlásila jsem se do několika laboratoří v Německu, ale mohli mi nabídnout pouze místo studenta magisterského studia - vlastně stážisty, kde je plat spíše stipendiem než skutečným platem. Ve Francii nabízeli něco podobného jako podmínku vstupu do magisterského programu na jejich univerzitě.

Následně mi bylo současně nabídnuto místo laboranta ve vídeňských laboratořích ve Vídni a v Praze. Obě laboratoře odpovídaly mým vědeckým zájmům a vedoucí obou laboratoří byli nesmírně příjemní, mladí talentovaní lidé, kteří na mě udělali pozitivní dojem." Dala přednost Praze. "Rozhodující byly dva faktory: podobný jazyk, což je důležité i pro mojí matku, a to, že mi můj šéf našel byt k pronájmu v areálu Akademie věd. To znamená, že jsem přesně věděla, kam jedu, kde budeme bydlet. Ještě na Ukrajině jsme začali sepisovat pracovní smlouvu," říká Kristina.

24. dubna Kristina a její matka přijely do České republiky, kde obdržely dočasnou ochranu. Už 25. dubna Kristina poprvé vstoupila do laboratoře a 1. května začala pracovat. Cesta do práce trvá půl hodiny, laboratoř se nachází ve Vestci, malé vesnici kousek za Prahou. "Moje práce je poměrně rozmanitá. Někdy z buněk izoluji proteiny nebo DNA, někdy tyto proteiny nebo DNA rozptýlím v gelu pod vlivem elektrického proudu, někdy připravím buňky pro mikroskopii. Obecně je ve světě vědy mnoho nepochopitelných věcí. Kromě toho je třeba získané údaje zpracovat - vypočítat, vykreslit grafy, prezentovat. Každý týden také pořádáme laboratorní schůzky - jeden z
pracovníků laboratoře prezentuje své výsledky formou malé zprávy pro všechny ostatní. Každý týden probíráme individuální výzkumný plán, každý týden máme vědecké přednášky pro celý ústav - každý týden jedna z laboratoří našeho ústavu prezentuje svůj projekt a výsledky," říká Kristina.

Navzdory přátelskému a vstřícnému přístupu týmu má Kristina čas od času potíže: je pro ni obtížné vyjádřit své myšlenky, protože dokonale neovládá jazyk. V těžkých chvílích si však říká: "Pokud jsem tam, kde jsem, pak za to stojím. Po tom všem, čím jsem si prošla, vím, že mohu jít dál a budovat si život podle svých představ."

Kristina každý den tvrdě pracuje, stejně jako více než sto tisíc dalších Ukrajinců, kteří našli útočiště a práci v České republice.

autor textu: Oksana Maslova, radioukrajina.cz
překlad do čj: Jan Schroth
autor projektu: MPSV
podpora: Ukrajinci.cz