Na Ukrajině definitivně skonává Sovětský svaz
Ruské ozbrojené síly nejsou dostatečné k tomu, aby napadly a okupovaly Ukrajinu, která je větší než Francie a má 45 milionů obyvatel. Na Krymu mají určitou podporu. Sídlí tam největší báze ruské námořní flotily s 25 tisíci vojáky a 380 loděmi.Bez ní by...
Na Ukrajině definitivně skonává Sovětský svaz
píše provinciál ukrajinských jezuitů, P. David Nazar SJ
David Nazar SJ
Putinova invaze, zjevně ilegální a v rozporu s jeho opakovanými veřejnými deklaracemi, není v posledku projevem agrese, nýbrž strachu, píše provinciál ukrajinských jezuitů P. David Nazar SJ v článku zveřejněném v italském časopise Popoli. Ruská ekonomika slábne a naděje na vytvoření „Euroasijského svazu" jsou bez Ukrajiny neuskutečnitelné. Kazachstán, Kyrgyzstán a Bělorusko mnoho nenabízejí. Rusko má naftu a miliardáře, ale postrádá diverzifikovanou ekonomii a střední třídu. 60% jeho zahraničního obchodu pokrývá vývoz paliva. Desetina státních příjmů plyne přímo z Gaspromu. Oproti tomu Ukrajina je sedmým největším světovým producentem oceli, šestým vývozcem obilí a třetím kukuřice. Má důležitá odvětví kovoprůmyslu, od výroby automobilů po traktory, zbraně a letadla. Má rozsáhlou střední třídu a silnou dělnickou třídu, má přístup k Černému moři, které zprostředkovává komunikaci se Středozemím a se světem.
Ruské ozbrojené síly nejsou dostatečné k tomu, aby napadly a okupovaly Ukrajinu, která je větší než Francie a má 45 milionů obyvatel. Na Krymu mají určitou podporu. Sídlí tam největší báze ruské námořní flotily s 25 tisíci vojáky a 380 loděmi. Bez ní by Rusko nemělo šanci, nedokázalo by dopravit vojenské oddíly na Krym.
Tento poloostrov nebyl nikdy striktně vzato „ukrajinský". Kateřina Veliká tam porazila turecké muslimy a osídlila ho Rusy. Chruščov jej v roce 1954 připojil k Ukrajině, navzdory některým protestům, ale v Sovětském svazu o všem rozhodovala Moskva. Některé místní hlasy reagovali V roce 1991, když Ukrajina vyhlásila nezávislost, se také objevily nějaké hlasy proti, ale Krym se nebránil spojení s Kyjevem, protože získal zvláštní status. Krymští Tataři jsou významnou skupinou, která je pro spojení s Ukrajinou. Nechtějí mít s Ruskem nic společného. Na Krymu jsou ovšem také lidé ruského původu, kteří by chtěli zůstat součástí Ukrajiny. Putin může těžko udělat víc než zlomyslnost.
Srovnáváme-li s průmyslovými zeměmi, je rubl nejslabší měnou. Když dal ruský parlament prezidentovi souhlas s napadením Ukrajiny, ztratil rubl téměř 10% ceny. Když byly oddíly skutečně vyslány, moskevská burza se propadla o 10%. Odborníci počítají, že Rusko přišlo ze dne na den o 55 miliard dolarů. A to je přesně to, co Putin nechce a co si nemůže dovolit. Pokud zcela neobrátí politiku, odmítá sedm lídrů G8 účast na schůzce naplánované do Soči na letošní červen. Obama požádal o vyloučení Ruska z G8, což je pro Moskvu netolerovatelné. Kromě toho demonstrace v bývalých sovětských zemích povzbuzují Rusy k projevům nesouhlasu s velkými nespravedlnostmi, k nimž v jejich zemi dochází. Putin se vůči nim chová paranoidně. V minulých měsících nebylo mnoho demonstrací projevujících sympatie s Ukrajinci, po invazi ale zesílily. Putin okamžitě nechal v Moskvě zadržet 300 demonstrantů a mnoho jich bylo odsouzeno k dvouměsíčnímu vězení. Jsou mezi nimi také někteří vůdci opozice.
Pohlédneme-li v celku a s nadějí na všechny tyto události, vidíme dvě věci: první se týká konce systematicky zkorumpované ukrajinské vlády a vytvoření vlády lidu. Znamenalo by to konec vlády v sovětském stylu, tedy vlády přející tomu, kdo je u moci a nikoliv lidem. Ve druhé jde o definitivní konec Sovětského svazu. Putin ve svém druhém prezidentském mandátu prohlásil, že největší katastrofou 20. století byl rozpad SSSR. Dnes je obtížné najít dokonce i v Rusku někoho, kdo by s tím souhlasil. Řekl také, že „my Rusové" jsme se od Američanů naučili, že svět se nedobývá vojenskou silou, nýbrž ekonomickou. A na tento cíl se zaměřoval téměř deset let, když se snažil vtáhnout sousední země do Euroasijské unie. Nedávné události mu daly na srozuměnou, že Ukrajina nebude součástí sféry jeho vlivu a že tedy jeho naděje na Unii - ať už sovětskou nebo euroasijskou - jsou mrtvé.
Na Majdanu, v epicentru protestů, se během revoluce posledních měsíců konala každou hodinu modlitba. Myslím, že modlitba je klíčová po všech stránkách v celé této situaci. Je to způsob, jak „zažehnat" zkorumpovanou vládu a stopy sovětské mentality. Jde o první krok, ale řekl bych, že na Ukrajině zafungoval, alespoň pro tuto chvíli. Uvidíme, jak nová vláda odpoví na požadavky národa. Majdan zůstane obsazen až do květnových prezidentských voleb, aby zajistil regulérní průběh hlasování a formaci kvalitní vlády. Manifestanti neusilují o politickou moc, ale chtějí dohlížet na to, aby celý proces proběhl podle ústavy a vložil nejvyšší autoritu do rukou lidu. Polovina Ukrajiny se za to všechno modlí a postí během této postní doby, stejně tak jako tomu bylo během revoluce.
Přeložila Johana Bronková
