Jurij Andruchovyč v měsíčníku Plav 1/2011
Kultuře netřeba ministerstva. Rozhovor s Jurijem Andruchovyčem
Kultuře netřeba ministerstva. Rozhovor s Jurijem Andruchovyčem (in Plav)
Alexej Sevruk: Kdysi jsem se setkal s rozhořčením vratislavských studentů ukrajinistiky, kteří mi vyprávěli, jak se na nějakém setkání či literárním čtení ve Vratislavi zeptali Andruchovyče, co si myslí o ukrajinské literatuře. Prý jste jim řekl, že se o ni nezajímáte.
Jurij Andruchovyč: Vratislavští ukrajinisté, ostatně jako všichni ukrajinisté světa, příliš ostře reagují na všechno ukrajinské. A to je dobře. Možná, že jsem tehdy byl přesycený podobnými tématy a otázkami. Hodně často se mě ptají, jaké jsou mé pohledy na toho či onoho ukrajinského spisovatele. Koho mám rád, koho nenávidím a v kom vidím budoucnost. Mám ukrajinskou literaturu moc rád, ale s přibývajícím věkem mě skutečně zajímá čím dál tím méně, protože je něco jako moje dlouholetá přítelkyně. Všechno o ní víš a ona o tobě taky, proto je vám spolu dobře, když jen mlčíte.
Alexej Sevruk: Čtete překlady svých děl do cizích jazyků? To je asi skvělá příležitost, jak se stát polyglotem: číst důvěrně známé texty v cizích jazycích. Kolik jazyků ovládáte?
Jurij Andruchovyč: Ano, čtu. I když ne pokaždé, samo sebou. Nemohl jsem například číst své překlady finsky nebo maďarsky. Ale ani francouzsky, italsky či španělsky. Na druhou stranu pokaždé čtu překlady do angličtiny, němčiny a polštiny. Skutečně je to moc dobrá praxe. Občas se s překladateli nevyhneme debatám, ale nakonec se vždycky nějak shodneme. Ovládám asi pět šest jazyků. Proč tak nepřesně? Protože některé ovládám jen pasivně, rozumím, ale nejsem schopen jimi mluvit. Jako například česky.
Celý rozhovor čtěte na http://www.iliteratura.cz/Clanek/29855/andruchovyc-jurij-in-plav.
© Alexej Sevruk
Rozhovor byl publikován v měsíčníku Plav 1/2011.
Zdroj: Iliteratura.cz