Evropa, Rusko, teroristé, běženci … a Ukrajina

29.03.2017
Soubory osobních rozhovorů, vedených s výraznými osobnostmi, vnesl do české tištěné produkce v nemalé míře Karel Hvížďala. Jeho kniha vyšla v roce brexitu, ruských snah o rozšíření pozic ve východní Evropě a v části Středomoří i dalších událostí. Cílem knihy je přimět čtenáře k hlubšímu uvažování o těchto problémech.

K. Hvížďala: Evropa, Rusko, teroristé a běženci

Soubory osobních rozhovorů, vedených s výraznými osobnostmi, vnesl do české tištěné produkce v nemalé míře Karel Hvížďala. Jeho kniha vyšla v roce brexitu, ruských snah o rozšíření pozic ve východní Evropě a v části Středomoří i dalších událostí. Cílem knihy je přimět čtenáře k hlubšímu uvažování o těchto problémech.

V publikaci je obsaženo dvanáct rozhovorů s českými intelektuály – převážně se jedná o vysokoškolské učitele, část z nich působí v zahraničí. Rozhovorům předchází Hvížďalův úvod z prosince 2015 a knihu uzavírá doslov Petra Pitharta z ledna téhož roku. Ukrajina sice není v názvu knihy uvedena, zmíněna je však v obou uvedených „rámujících textech“ (s. 15 a 244). Aspoň stručnému uvažování o této zemi se nevyhnul téměř žádný z rozhovorů – liší se samozřejmě rozsah i ladění těchto partií.

Hvížďala ve svém úvodu charakterizuje evropský rok 2015, který je už v naší paměti převrstven rokem následujícím. Jak už bylo řečeno, v jeho úvodu se místo pro malou zmínku o Ukrajině našlo. Autor či sestavovatel publikace si je významu této země evidentně vědom – viz slova „konflikt, který se nás v první půlce r. 2015 nejvíce týká, se odehrává na Ukrajině“ (s. 54) – platí to ale ještě v r. 2017?. Proto se Hvížďala ve dvou třetinách rozhovorů na Ukrajinu ptá, jenom dva z dvanácti rozhovorových partnerů (M. Ryšavý a M. Petříček) ji vůbec nezmiňují.

Je otázkou, zda Ukrajina v průběhu 20. století i v patnácti letech století následujícího aspoň někdy, nakrátko a v analogickém rozsahu české intelektuály zaujala a zajímala – nejspíše nikoli. Zatím beru v potaz jen kvantitativní vyjádření tohoto zájmu, ale přihlédnout je třeba také k obsahu sdílených či diskutovaných názorů. Tady už je situace složitější. Podstatná je ta skutečnost, že Ukrajina je většinou dotázaných vnímána především nebo jen jako objekt vojenské intervence Ruska, naštěstí nikoli jen trpný. Vojenský aspekt dění je v knize prezentován docela výrazně, o to více mi schází uvažování o této zemi coby subjektu, který se programově snaží, byť s nejednoznačným úspěchem, o vybřednutí z janukovičovského marasmu.

Takové pojetí se mi zdá být velmi diskusní a problematické. Co je tedy vlastně ta Ukrajina, které je věnováno, sečteme-li všechny delší i drobné zmínky, asi devět stránek textu? Chybí úvaha o tom, co reprezentovala v době vzniku rozhovorů tato země, o co usilovala a kdo (ať politik nebo kdokoli jiný) toto úsilí artikuloval. Zaujme či překvapí jen exkurs, ve kterém Karel Schwarzenberg vykládá o specificích ukrajinských a ruských dějin (s. 28–29). Něco podobného na podstatně menším rozsahu vykládá ještě Michael Kraus (s. 54), jinak však delší a ucelený výklad postrádáme. Ale dočkáme se také „dalšího vydání“ únavného a nesmyslného výkladu o tom, jak Nikita Chruščov protiprávně předal Krym Ukrajině (Luboš Dobrovský na s. 153). Jednak Chruščov nebyl tři čtvrti roku po Stalinově smrti žádným jednoznačným vládcem SSSR, jednak by mne zajímalo, co bylo v SSSR v r. 1954 právního a co protiprávního a jak se to vlastně pozná.

Nelze zde dost dobře rozebírat všechny v knize uvedené názory. Většina z nich má pro pozici Ukrajiny pochopení a vůči ruské armádě jsou zcela imunní. Přitom si jejich nositelé nedělají iluze o tom, že Majdan výrazně proměnil socio-ekonomickou tvářnost Ukrajiny (srv. zmínky na s. s. 62, 96, 121 nebo 186). Nejvýrazněji se od většiny této názorové roviny odlišuje výklad Petra Robejška, který si myslí např., že „ukrajinské obrození je z větší části americký projekt k oslabení Ruska a Evropy“ (s. 127), resp. „ofenzivní pozápadňovací politika /Washingtonu/ na Ukrajině“ (s. 129). Tím je pro Robejška ukrajinská otázka vyřízena.

Hvížďala si je dobře vědom rychlého zastarávání svých otázek i obdržených odpovědí a vidí úlohu své knihy hlavně ve shromáždění materiálu vhodného k promýšlení. Příslušný soubor rozhovorů se nesnaží a ani nemůže tvářit jako ukrajinistická publikace, na rozdíl od sborníčku „předních odborníků z různých oblastí“. V každém případě však právě Hvížďalova publikace představuje kvalifikovanější a užitečnější čtení.

Hvížďala, K. (2016): Evropa, Rusko, teroristé a běženci, Praha, Mladá fronta, Stran 252 (4). /ISBN 978-80-204-4061-7/

(boz)

Bohdan Zilinský

Zdroj a více info na https://www.myaukrajina.cz/node/254