Divadlo I. Franka: Asanace ... 9.10. v 20:30hod v Praze
Národní akademické dramatické divadlo I. Franka ... Dnešní náš ukrajinský příběh s inscenováním hry Václava Havla v Národním akademickém divadle Ivana Franka klade řadu otazníků. Proč Havel, proč na Ukrajině, proč dnes? Proč Asanace?
Nová scéna, Festival Pražské křižovatky
Národní akademické dramatické divadlo I. Franka
Režie: Břetislav Rychlík
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Markéta Sládečková-Oslzlá a Kateřina Markušová
Hudba: Matěj Kroupa
Hrají:
Alexandr Loginov, Natálie Jarošenková, Dmitrij Stupko / Oleg Těrnovij, Petr Pančuk, Alexej Zubkov / Vadim Polikarpov, Věra Ziněvičová, Anastázie Dobryninová / Světlana Kosolapová, Taras Žirko, Jurij Rebrik, Pavel Piskun, Evžen Šach / Vasil Mazur, Viktorie Vasalatiová, Natálie Perčevsková
Dnešní náš ukrajinský příběh s inscenováním hry Václava Havla v Národním akademickém divadle Ivana Franka klade řadu otazníků. Proč Havel, proč na Ukrajině, proč dnes? Proč Asanace?
Jak víme, na půdorysu historie komunistického Československa hra Václava Havla Asanace zobrazuje devastaci nejen krajiny a městské zástavby, ale i tvořivé svobodné duše. Mocní v rámci společenského zřízení slibují svobodu, aby ji vzápětí popřeli – následkem je deziluze, přežívání nebo smrt.
Nebyl by to ovšem Václav Havel, aby hra neměla svůj přesah a vyšší smysl. Původní ukotvení k někdejšímu Československu lze opustit, protože Asanace je fraškovité podobenství, hra vysoce metaforická, podobenství o mechanismech totalitní moci a manipulaci s občany a lidskými životy, o světě frází, přetvářky, zbabělosti, pokrytectví, lží, ale i o lásce, odvaze, pravdě. Tedy hra nadčasová... Proto jde i v Kyjevě hrát hru jako zápas o to, jak se máme vyrovnat sami se sebou. A taky je to hra metafyzická. „A v neposlední řadě je i výmluvným obrazem moderní historie, která se s nemilosrdnou pravidelností opakuje: po euforii ze změny a okázalém rozcvičování přichází obvyklý pád do marasmu a apatie a obecná neschopnost.“ (S použitím citace divadelní kritičky Jany Machalické)
Ostatně celý Havlův životní příběh může být inspirací pro současnou Ukrajinu, vedoucí svůj velký zápas o demokracii a hledající její hodnoty. „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne“ –Václav Havel.
Děj hry ideálně pasuje i na novodobé ukrajinské dějiny s jejich poměrně protichůdnou křivkou liberalizace a utahování šroubů: začátek devadesátých let, Oranžová revoluce v roce 2004, Janukovyčova diktatura a Revoluce důstojnosti. Tuto paralelu se snažili ze všech sil zdůraznit jak režisér, tak i herci. (Oleh Kocarev – kritik, literární vědec, básník)
Více informací o inscenaci na webu festivalu Pražské křižovatky
Zdroj: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/11691?t=2016-10-09-20-30
