Bohdan Zilynskyj napsal recenzi jednoho z méně známých českých cestopisů o Ukrajině...

V češtině zatím není k dispozici mnoho cestopisů po Ukrajině. V knížce z roku 2014 se dočteme, jak viděly o osm let dříve západní část této země dvě autoturistky mladšího středního věku. Autorka, žijící někde pod Jeseníky, která si zachovala určitou matně vzdálenou vazbu k Ukrajině, se rozhodla hledat stopy dvou svých prarodičů, kteří doputovali po r. 1945 z Ukrajiny do Československa.
Hlocká, T. (2015): Jedu na Ukrajinu. Praha, Klika. Stran 192

"Hledaly se tedy stopy babičky, volyňské Češky, a dědy, již zemřelého Ukrajince z Haliče. Výjezd byl podniknut na základě velmi přibližných představ autorky. Česká škola jí o této zemi jistě skoro nic sdělit nemohla a ani děda jí zřejmě žádnou konkrétnější vzpomínku či představu nepředal. Babička se omezila na vychválení úrodnosti ...ukrajinské půdy a na výstrahy před banderovci, nadále schopnými všeho nejhoršího. „Vygúglily“ se tedy nějaké informace a mohlo se vyrazit.

Autorka hledala se svou kamarádkou obě rodné vesnice svých prarodičů a jejich desetidenní cesta je popsána především při pohledu z automobilu Audi nebo v souvislosti s jeho problémy na těžko sjízdných silnicích a cestách. Dost místa zabírají také popisy objektů sloužících turistům na zvolené trase. Když se vypořádala se zastávkami ve Lvově, Lucku a Rovně, přišla na řadu volyňská venkovská krajina, byť nalezení babiččiny rodné osady vlastně nic konkrétního a zajímavého nepřineslo. Výraznější je textová partie o Haliči: zde autorka navštívila města Ivano-Frankivsk a Dolynu, ale zavítala i do areálu hošivského kláštera."

Taťána Hlocká: Jedu na Ukrajinu.

Více na https://www.myaukrajina.cz/node/222