Skytský meč z okolí Slovjansku a dobrodruh Igor Girkin

Válka v Donbasu začala 12. dubna 2014. Ve zmíněný den vpadl ruský dobrodruh Igor Girkin-Strelkov, tehdy třiačtyřicetiletý, se svou ozbrojenou skupinou do města Slovjansk a dočasně je ovládl. Vytvořil tak předsunutou baštu doneckého centra separatistického hnutí, na jehož vzniku i podpoře se významně podílelo a podílí Rusko.

Slovjansk (rusky Slavjansk) byl založen kozáky v polovině 17. století, tedy podstatně dříve než lokality v jižnější části Donbasu. Má 114 000 obyvatel, po připočítání osob z dvou menších, administrativně přiřazených lokalit stoupá tento počet o dvacet tisíc. Pokud si prohlédneme webové stránky městské rady (www.slavrada.gov.ua), nabýváme dojmu, že město se stále ještě nachází v jakési přechodné fázi vývoje. Odvrací se od krátkého snu o vlastní neukrajinskosti, který byl do něj vnesen zvenčí a získal podporu části obyvatel. Na jeho místě přichází vědomí, že o hledání vlastní budoucnosti je možno a nutno usilovat v rámci Ukrajiny.

Od dojmu z aktuální sebeprezentace Slovjansku se ale obraťme o dva a půl tisíce let zpět. Letos v lednu daroval jistý obyvatel města tamnímu vlastivědnému muzeu neobvykle masivní železný meč s pozoruhodnou rukojetí, který nalezl kdesi při břehu řeky Siverskyj Donec. Specialisté datovali tuto zbraň do doby kolem r. 500 před naším letopočtem a kvalifikují ji jako skytskou památku.

Tedy skytský meč z okolí města s čistě slovanským jménem. V okolí Slovjansku nejsou ovšem nálezy předmětů skytského období vzácností. Skytská říše, známá hlavně svým unikátním uměleckým řemeslem a především kovolitectvím, měla své těžiště v jižní Ukrajině – na dolním Dněpru a v Krymu. Ač žila takřka v sousedství antického světa, víme o jejím vývoji pramálo určitého, protože po sobě žádné vlastní písemné prameny nezanechala. O Skytech sice psali starodávní Řekové, ale ne tolik a ne o všem, co by nás zajímalo. A archeologické nálezy nemohou mluvit řečí písemných památek.

Slovjanský meč je podle odborníků památkou značně výjimečnou. Skytské meče, datované do 8. – 6. století př. n. l., bývaly totiž 40–60 cm dlouhé a zhruba 70 dkg těžké. Nalezený exemplář je z obou hledisek překonává: dlouhý je 78 cm a váží plný kilogram. Dosavadní výzkum naznačil, že lze rozlišit tři typy různě kvalitního železa, ze kterého byl meč vyroben. Podrobnosti odhalí rentgenografický výzkum v Ústavu elektrického svařování ukrajinské akademie věd, kterému byla zatím památka postoupena. Odborníci odhadují, že meč byl vytvořen na objednávku a že ho používal muž vysoký asi dva metry a vážící sto kilogramů. Meč nebyl určen pro pěší boj, ale používal jej asi jezdec z koně.

Prezentaci meče byl v Kyjevě přítomen i ministr kultury Nyščuk, který při té příležitosti mluvil o symboličnosti toho, že se před tak dávnými časy bojovalo na téže linii a na tomtéž místě, „kde dnes brání naši současní ukrajinští rytíři – příslušníci armády – celistvost státu.“ Může nám to připadat nadnesené, ale žádnou podobnou zkušenost jsme si neprožili. Lze to samozřejmě říci i jinými slovy. Dějiny Ukrajiny v sobě obsahují i četné vedlejší roviny, které nejsou totožné s dějinami samotných Ukrajinců. Tyto „jiné roviny“ výrazně doplňují zajímavost a bohatství historie celé země, a v této podobě je do ukrajinských dějin zapojena i skytská civilizace.

Ukrajinci si vztah k ní uvědomovali pozvolna a zaujetí skytskými reáliemi u nich zatím nenabylo tak zřetelného charakteru, jako známá „keltománie“. Ta se před časem rozšířila i v českém prostředí. Doklady ukrajinského literárního zájmu o skytskou tematiku však existují. Právě Skytům byl věnován koncem 30. let 20. století jeden z prvních ukrajinských románů z oboru historické fantastiky – kniha Volodymyra Vladka Potomci Skytů. Dočkala se dokonce určitého ohlasu v českém prostředí, protože její překlad byl vydán dvakrát v někdejších Knihách odvahy a dobrodružství.

V 80. letech se pak v Ukrajině vyprofiloval archeolog a básník Borys Mozolevskyj, který v sobě spojil schopnosti psát o skytských památkách nejen přísně vědecky, ale i popularizačním způsobem a také jako kultivovaný básník. Těmito dvěma jmény přitom není přehled ukrajinských spisovatelů, kteří se věnovali Skytům, vyčerpán. V ruské literatuře bylo téma Skytů neméně populární – nejznámější zůstává básnická skladba Alexandra Bloka z r. 1918 „Skytové“.

Po kratším exkursu do oblasti literatury se vracím do východoukrajinského Slovjansku. Meč, který tam byl nalezen, by se měl za čas vrátit do tamního muzea a sloužit jako doklad bohaté historie místního regionu. Mluvila o tom na prezentaci meče také správkyně fondů slovjanského muzea Jevhenija Kaluhina: „Ve svém městě bojujeme o naše pomníky a památky i o naše dějiny. /…/ Toužíme po tom, aby děti, které k nám do muzea přicházejí, nacházely odpovědi na své otázky a aby věřily v naši zemi. Je důležité chápat, že je to naše kultura a není nutno nikomu dokazovat, že jsme Ukrajinci. Pro mne, obyvatelku Donbasu, je to velmi ostrá a aktuální otázka“.

Skytský meč z okolí Slovjansku přetrval dvě a půl tisíciletí, zatímco ozbrojené dobrodružství Girkina-Strelkova, uskutečněné v týchž místech, se zapsalo do dějin v časovém rozsahu necelých tří měsíců. Prostě dvě různé kapitoly z dějin jednoho města a regionu…

(boz)

Zdroj a více info na https://www.myaukrajina.cz/node/266