Významné rozhodnutí Europarlamentu: „bezviz“ Ukrajině!

Cílem jejich snah se stalo mj. odstranění vízové povinnosti při cestách do zemí Evropské unie. V diskusích o této tematice se dokonce začalo používat nové slovo mužského rodu: „bezviz“, tedy cestování bez víz. Ukrajinci se ho dočkali 6. dubna tohoto roku.

Ukrajina je sousedem Evropské unie od r. 2004 a hraničí hned se čtyřmi jejími členy: Polskem, Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem. První dohoda Ukrajiny s EU o partnerství a spolupráci byla ale podepsána už v r. 1994 a v listopadu 2013 měl následovat podpis dohody o přidruženém členství Ukrajiny. Když prezident Janukovič odmítl připravený dokument podepsat, rozhodl tím o svém osudu a druhý Majdan se stal od počátku Euromajdanem.

O liberalizaci vízového režimu mezi Ukrajinou a zeměmi Unie se jednalo už od r. 2008, teprve v prosinci 2015 však Evropská komise usoudila, že Ukrajina splnila všechny povinnosti, které umožní bezvízový styk jí nabídnout. Realizace tohoto příslibu se však protáhla a Ukrajinu nakonec o několik týdnů předběhla Gruzie. Řadě Ukrajinců se zdálo být čekání příliš dlouhé a vzhledem k průtahům si „přisvojili“ chobotnatou sochu od mladé holandské umělkyně Margriet van Breevortové, v originále nazvanou Homunculus loxodontus. V  ruštině i ukrajinštině se jí říká Ždun, v ukrajinštině také Počekun (česky by to tedy měl být Čekáč). Pro Ukrajince se socha stala symbolem čekání na různé věci včetně „bezvizu“, v jednu dobu byla umístěna dokonce i v prostorách ukrajinského parlamentu.

Čekat se však vyplatilo. Hlavní část nezbytných procedurálních pohybů byla úspěšně vyřízena mezi listopadem 2016 a březnem letošního roku. Nejprve prošel návrh hlasováním ve výboru evropského parlamentu pro občanské svobody. Předložila jej bulharská politička M. Gabrielová a podpořilo jej 39 ze 44 členů výboru.

Dva hlavní dny D v otázce „bezvizu“ nastaly 5. a 6. dubna. Český tisk o těchto věcech nijak důkladně nepsal, pokusím se proto uvést určité podrobnosti na základě záznamu plenárního zasedání na stránkách evropského parlamentu (www.europarl.eu). Odůvodňování návrhu a diskuse o něm se uskutečnily v první zmíněný den. Jménem Evropské komise návrh podpořila komisařka spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví Věra Jourová, v rozpravě se vyjádřilo pět českých poslanců a poslankyň – dva zástupci komunistů a po jednom poslanci za ANO, TOP 09 a KDU-ČSL.

Jen stručně o tom, co řekli. Poslanec Ježek konstatoval, že Ukrajina, vehnaná do složité situace, potřebuje podporu Evropy, a uvedl analogii s těžkou situací Berlína v době jeho rozdělení. I proto jsou lidé, kteří kdekoli usilují o mírový svět a o vládu mezinárodního práva, v jistém smyslu Ukrajinci. Uvolnění vízového režimu kupodivu přivítal i komunista Kohlíček (nástupce M. Ransdorfa ve funkci), byť si stěžoval na zákaz činnosti komunistické strany v Ukrajině (a tvrdil totéž nesmyslně i o straně socialistické). Jaromír Štětina replikoval dotazem, proč si Kohlíček myslí, že je špatné, že Ukrajinci zakázali svou komunistickou stranu, Kohlíček však setrval při názoru, že je to nesprávné omezení demokracie.

Poslanec Štětina mluvil brzy poté o dlouhé historii úsilí o bezvízový styk Ukrajiny s EU a skončil slovy, že Ukrajina patří do Evropy a nebyla zapomenuta. Pochopení pro ukrajinské ambice vyjádřila, mj. na základě zkušeností s ukrajinskými pracovníky v ČR, také M. Šojdrová („dáváme jasný signál, že s Ukrajinou počítáme, a je to také ocenění reformního úsilí, které Ukrajina musela splnit“). K nastávajícímu úspěchu také Ukrajině popřála. S tímto pojetím se v závěru rozpravy zcela rozešla komunistka K. Konečná, apelující na „bezpečnost našich občanů a občanů EU“. Ukrajinskou situaci popsala ve velmi temných barvách a řekla, že si není jistá, zda „tohle je pomoc anebo spíše zlo pro samotnou Ukrajinu a pro bezpečnost evropských občanů“. Punktum. Uzavřít lze konstatováním, že český podíl na diskusi byl vzhledem k počtu českých poslanců poměrně značný a v zásadě velmi vstřícný.

Druhý den, 6. dubna, bylo nejprve hlasováno o žádosti, domáhající se zamítnutí podaného návrhu na „bezviz“. Výsledek jasně naznačil, na čí straně stojí většina poslanců: „pro“ jich bylo jen 85, proti však 520, jen 23 poslanci se zdrželi. Obdobný výsledek, ovšem v opačném gardu, mělo následující hlasování, tedy už o návrhu vyjmout Ukrajinu z vízové povinnosti. 521 poslanců bylo pro, jen 75 proti a 36 se zdrželo hlasování. Protože Evropský parlament má 751 poslance, je patrné, že 115 jich nehlasovalo nebo nebyli přítomni.

Z těch, kdo hlasovali proti návrhu, početně vynikli hlavně italští, britští a francouzští poslanci, Britové a Francouzi se také nejčastěji zdrželi hlasování. Největší podíl „ukrajinoskeptiků“ v rámci celkového počtu poslanců měli Britové, kteří z unie odcházejí a jejichž stanovisko je tedy poněkud irelevantní (pro nehlasovalo 29 poslanců ze 73). Po nich následovali Francouzi (těch bylo proti 27 ze 74), ale také Řekové (6 ze 22) a Nizozemci (7 z 26). Z českých poslanců hlasovala proti jako jediná jen už zmíněná komunistka Konečná, zdržel se poslanec Jan Zahradil z ODS. Připomínám, že českých poslanců Europarlamentu je jednadvacet: komunisty zastupují tři a ODS dva.

Přesto je patrné, že poslanci všech států hlasovali přesvědčivou většinou pro vstřícný krok vůči Ukrajině. Naprosté pochopení pro ukrajinské ambice projevili ve skupině velkých národů Unie zejména Němci a Španělé, ale velmi vstřícní byli poslanci všech nových členských zemí unie od Polska a ČR až po Estonsko a Bulharsko.

Jen jako kuriozitu uvádím, že skupina vždy aktivních čecháčkovských občanů, zásobující svými komentáři např. server www.novinky.cz, přijala zprávu se zděšením. Jako doklad třeskutého rozumu, s nímž se v této souvislosti můžeme setkat, uvádím názor pana Nečase (nikoli bývalého premiéra) z obce se symbolicky vyznívajícím názvem Troubsko: „No, vidíte!!!! Pořád máte řeči, jak nás v roce 68 obsadili Rusové a nyní nás obsadí Ukrajinci – já v tom moc velký rozdíl nevidím….“

Ale v závěru už seriózně. Další formality spojené s uvedením rozhodnutí Europarlamentu do života budou záviset na vyslancích členských zemí, ministrech Evropské komise, prezidentovi Evropského parlamentu a představiteli Malty, která nyní unii předsedá. Očekává se, že v těchto kruzích by už další problémy neměly vzniknout. V takovém případě budou moci Ukrajinci vybavení biometrickými pasy a příslušnými peněžními částkami využít výhod bezvízového styku zhruba od poloviny června v turistických a rodinných záležitostech. Řešením problémů kolem pracovní migrace se přijatý návrh nezabývá.

Rozhodnutí Europarlamentu z 6. dubna lze považovat za velké morální vítězství Ukrajiny, povzbuzující tuto zemi na její další cestě. Přestože všichni Ukrajinci nebudou moci nových možností využít, důležitá je už existence takové možnosti. Příslušné ocenění si Ukrajina zasloužila už proto, že si cestu k němu v důsledku situace z posledních tří let doslova protrpěla…

(boz)

Zdroj a více info na https://www.myaukrajina.cz/node/262