Vrtěti banderovci aneb Komunisté opakují své lži o ukrajinském boji za svobodu

Komentář ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise o důležitosti dekomunizace a o tom, jak Moskva používá stejné metody jako za Sovětského svazu.

Ukrajina během uplynulých pěti let prošla řadou změn a reforem. K těm nejdůležitějším patří bezesporu dekomunizace. Odstranění pomníků sovětské éry a přejmenování ulic se stalo viditelnou stránkou tohoto procesu. K tomu nejdůležitějšímu, co se na Ukrajině odehrálo, však patří „dekomunizace myšlení“, zúčtování se zločinnou a prolhanou ideologií, která obrátila svět naruby a těžce poznamenala lidské myšlení ještě na dlouhá léta po formálním pádu komunismu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století.

Zmínit je dobré také další proměnu Ukrajiny: zákaz samotné komunistické ideologie i jejího vykonavatele – komunistické strany. Trvalo bohužel velmi dlouho, než Ukrajinci pochopili, že skutečně svobodná a demokratická společnost je nemyslitelná bez očištění od vlivů komunisty stvořené falešné reality a pokroucené historie. Jak píše George Orwell: „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“

S úmyslem odvrátit pozornost od vlastních zločinů komunisté intenzivně vytvářeli teorie o „nepřátelích národa“, kam zahrnuli všechny, kteří jim odporovali či jen nesouhlasili s nenávistným režimem – aby je pak po milionech likvidovali v nejrůznějších lágrech. V tomto ohledu se komunistický režim nijak nelišil od toho nacistického.

Největším nepřítelem sovětských komunistů byli Ukrajinci, kteří se jim v bývalém Sovětském svazu postavili prakticky jako jediní. Nesmířili se s takzvanou kolektivizací, za což miliony z nich zaplatily životem během uměle vyvolaného hladomoru. Nesmířili se s rusifikací, což stovkám tisíc z nich přineslo smrt v gulagu. V boji proti komunistickému režimu neváhali vzít do rukou zbraň, proto všichni, kteří usilovali o ukrajinskou nezávislost, byli označeni za „zločince“.

Přečtěte si takéFilip: Petříček říká něco jiného než prezident a premiér. Postojem k banderovcům mě vysloveně urazil
Současný ruský režim, který navenek již nevzývá ideologii komunismu, ale zato velmi důsledně nadále používá komunistické metody propagandy a potlačování jiného názoru, opětovně vytáhl kartu banderovců s cílem vylhanou historií o jejich „zločinech“ zpochybnit současný boj Ukrajiny za svobodu a nezávislost. Mobilizoval za tímto účelem celou svou zahraniční síť, nešetří sil ani dalších prostředků.

Nepřekvapí proto, že následovníci sovětských komunistů v Česku podle vzoru svých učitelů opakují nesmysly o ukrajinském povstaleckém hnutí, veřejně si vymýšlejí a lžou o údajném podílu banderovců na vraždách volyňských Čechů, zejména pak během tragédie v Českém Malíně. Zarážející a varovné však je, že tuto rétoriku Kremlu přejímají i ti, kteří by měli umět pracovat s fakty, nikoli s v Moskvě vykonstruovanými falešnými zprávami.

Komunistické mýty hluboko v podvědomí
Žádný z mýtů, kterými kolektivní paměť v Česku otrávili komunisté, nemá tak dlouhého trvání jako ten o „zločinných banderovcích“. Tito „strašáci“ ale nemají pražádnou oporu ve faktech. Obraz banderovců vytvořený na konci čtyřicátých let komunisty zasáhl podvědomí Čechů natolik silně, že mnozí dnes ani na vteřinu nepřipouštějí, že by mohli být obětí lži.

Lež komunistické propagandy nezná výjimky. Kupříkladu tragédie Českého Malína – podívejme se na ni prostřednictvím faktů a dokumentů, třeba svědectví zveřejněných v roce 1944, tedy necelý rok po tragédii, v publikaci Františka Pexy Nezapomeneme, pomstíme! Publikace, jejíž kopie je volně dostupná na internetu, vznikla na základě vyšetřování vedeného generálem Ludvíkem Svobodou a obsahuje bezprostřední svědectví několika volyňských Čechů, kterým se jako zázrakem podařilo přežít nacistický masakr.

Co se z knihy dozvíme? Ovšemže zde není ani zmínka o tom, že by se zločinu v Českém Malíně zúčastnili také banderovci. Namísto toho v záznamech některých očitých svědků čteme: „Němci patřili k oddílům SS a na čepicích měli umrlčí lebky. Byli mezi nimi také ruští bělogvardějci a Poláci z kolonií Nerotůvka a jiných okolních obcí. Několik Němců mluvilo lámaně česky (starosta vesnice Jan Činka).“

Celý text čtěte na denikn.cz