Prohlášení Jurije Andruchovyče k evropským občanům

Jurij Andruchovyč

Milí přátelé, především zahraniční novináři a redaktoři,
v těchto dnech od vás dostávám spoustu dotazů a také proseb, abych popsal aktuální situaci v Kyjevě a na Ukrajině obecně, zhodnotil nynější události a zformuloval, jaké výhledy má Ukrajina před sebou aspoň v nejbližší budoucnosti. Vzhledem k tomu, že nemůžu napsat rozsáhlý analytický článek pro každý váš časopis zvlášť, rozhodl jsem se odpovědět tímto stručným prohlášením, které můžete použít podle svých potřeb.

Nejdůležitější věci, které vám musím říct, jsou tyto:

Za necelé čtyři roky své vlády přivedl režim Viktora Janukovyče Ukrajinu a ukrajinskou společnost do krajního napětí. Co hůř, zahnal sám sebe do bezvýchodné situace, která ho nutí zůstat u moci věčně, a to s použitím jakýchkoli prostředků. Jinak by totiž musel čelit odpovědnosti před zákonem. Měřítka toho, co tento režim rozkradl a co si uzurpoval, převyšují jakékoli představy o lidské chamtivosti.

„Poslanci, zcela závislí na prezidentovi, přijali celou řadu změn v trestním zákoníku a fakticky tak zavedli v zemi diktaturu a stanné právo, aniž by je museli vyhlásit."

Jedinou odpovědí tohoto režimu na pokojné protesty trvající již třetí měsíc je násilí, přičemž jde o násilí gradující a „kombinované" - útoky zvláštních policejních jednotek doplňuje pronásledování opozičních aktivistů a šikana obyčejných účastníků protestních akcí (sledování, bití, zapalování automobilů a domů, náhlá vnikání do bytů, zatýkání a soudní řízení, která se konají jako na běžícím páse). Základem je zastrašování. Protože však nefunguje a protestujících přibývá, brutalita vládních represí se stále zvětšuje.

„Právní předpoklady" k represím si vláda zajistila 16. ledna, když poslanci, zcela závislí na prezidentovi, přijali celou řadu změn v trestním zákoníku a fakticky tak zavedli v zemi diktaturu a stanné právo, aniž by je museli vyhlásit. Přijetí těchto změn bylo doprovázeno řadou procedurálních pochybení: porušen byl jednací řád, program dne, proces hlasování a nakonec i ústava. Přijetí balíku kontroverzních zákonů bylo odhlasováno během několika minut za pomoci zdvižených rukou (a ne obvykle používaného počítadla hlasů). Z těchto změněných zákonů vyplývá, že například já, když píšu a šířím tyto řádky, mohu být trestně stíhán hned podle několika paragrafů, řekněme, za „pomluvu", „podněcování" a tak dále. Zkrátka, kdybychom tyto „zákony" uznali, uznáme fakt, že na Ukrajině je zakázáno vše, co není povoleno vládou. A povoleno je jen jedno: podřizovat se vládě.

Ukrajinská společnost s takovými „zákony" nesouhlasí a 19. ledna už poněkolikáté masově vystoupila na obranu své budoucnosti. V těchto dnech můžete na svých televizních obrazovkách vidět protestující s různými přilbami na hlavách a s maskami na obličejích, někdy i s dřevěnými holemi v rukou. Nevěřte tomu, že to jsou „extremisté", „provokatéři" nebo „pravicoví radikálové". Já a mí přátelé nyní také chodíme na manifestace s podobnou výbavou. V tomto smyslu jsem nyní já, moje žena, moje dcera a naší přátelé - my všichni - „extremisté". Nemáme na vybranou: chráníme své životy a zdraví. Střílí do nás příslušníci zvláštních útvarů policie, jejich odstřelovači zabíjejí naše přátele. Množství zabitých protestujících jen ve vládní čtvrti a jen během posledních pár dnů se pohybuje mezi pěti a sedmi osobami. Počet lidí, kteří beze stopy zmizeli, dosahuje několika desítek.

Ukrajinský lid bez nadsázky nasazuje své životy a prolévá svou krev. Foto Tomáš Rafa

Nemůžeme přestat s protesty, protože by to znamenalo náš souhlas s tím, že se naše země navždy promění ve věznici. Mladá generace Ukrajinců, která vyrostla a zformovala se už v posovětském období, je organicky neschopná akceptovat jakoukoli diktaturu. Jestli tato diktatura nyní zvítězí, Evropa se bude muset smířit s perspektivou Severní Koreje na svých východních hranicích a podle různých odhadů s pěti až deseti miliony uprchlíků. Neříkám to, abych vás strašil.

Máme zde revoluci mladých. Vláda vede svou nevyhlášenou válku především proti nim. S příchodem tmy se Kyjevem začínají pohybovat neidentifikovatelné skupiny „lidí v civilu", které odchytávají především mládež - obzvlášť jdou po mladých lidech s majdanovskou a unijní symbolikou. Unášejí je, vyvážejí je do lesa, kde je v krutých mrazech svlékají a mučí. Podivnou shodou náhod se oběťmi takových únosů nejčastěji stávají mladí umělci - herci, malíři, básníci. Lze nabýt dojmu, že v zemi operuje jakási „eskadra smrti", která má za úkol zničit to nejlepší z naší společnosti.

Ještě jeden charakteristický detail: v kyjevských nemocnicích policejní síly odchytávají poraněné demonstranty, zatýkají je (zraněné!) a odvážejí k výslechům neznámo kam. Je nanejvýš nebezpečné obracet se na lékaře, dokonce i když jste náhodný kolemjdoucí, kterého náhodně poranil střep z policejního plastikového granátu. Lékaři jen bezmocně rozhazují rukama a vydávají pacienty do rukou takzvaných pořádkových složek.

Sečteno a podtrženo: na Ukrajině naplno běží zločiny proti lidskosti a odpovědnost za ně leží na vládě. Jsou-li zde vůbec nějací extremisté, najdete je mezi nejvyššími vládními představiteli.

A nyní k otázkám, na něž je pro mne tradičně nejtěžší odpovědět: nevím, co bude dál, ani nevím, co pro nás teď můžete udělat. Můžete dle svých možností šířit toto moje prohlášení. Můžete s námi soucítit. Myslete na nás. Stejně nakonec zvítězíme, ať už budou běsnit sebevíc. Ukrajinský lid bojuje za evropské hodnoty svobodné a spravedlivé společnosti a bez nadsázky za ně nasazuje své životy a prolévá svou krev. Moc doufám, že to oceníte.

Autor je spisovatel.

Z ukrajinského originálu publikovaného na serveru Bukvoid.com.ua přeložil Alexej Sevruk.

Zdroj: http://a2larm.cz/2014/01/prohlaseni-jurije-andruchovyce-k-evropskym-obcanum/