Proč ukrajinská společnost vybuchla jako přetopený kotel...

René Kočík

Představte si, že vidíte bílý kruh, a někdo, kdo stojí vedle vás, vám tvrdí, že se díváte na černý čtverec. Přesně tak se cítí autor těchto řádků, když sleduje, jak jedna událost dokáže žít v různých mediálních prostorech. Dějiny to tak chtěly, a proto s úžasem hledíme k Ukrajině, k zemi, která nedávno zajímala jen pár odborníků - nebo ty, kteří potřebovali levnou zednickou ruku na stavbu domu.

Ukrajinské dění zaměstnává média na celém světě. V každém restauračním zařízení dnes sedí pět ukrajinistů, tři kremlologové a minimálně jeden životopisec Stepana Bandery. Jako by ale nešlo vůbec o to, co chtějí dnešní Ukrajinci, vytahují se strašáci historie, vášnivě se diskutuje o tom, kdo je fašista a kdo banderovec a zda ukrajinská vláda před každým zasedáním hajluje.

Autor těchto řádků byl v poslední době v Kyjevě několikrát. Slyšel mnoho příběhů, osvětlujících, proč ukrajinská společnost vybuchla jako přetopený kotel. Mladý muž, říkejme mu třeba Artem, vyprávěl jeden z nich. Prestižní zaměstnání u mezinárodní společnosti vyměnil na čas za dobrovolnickou činnost a s několika kamarády se dal do služeb revoluce. Nikoli na barikádě, ale jako koordinátor ochrany těch, kteří v pouličních bojích utrpěli zranění. Nemocnice, odkud demonstrující unášela tajná policie, pro ně byly nebezpečné - Artem a jeho skupina zajišťovali jejich přepravu na bezpečná místa. „Majdan - to bylo povstání lidí proti státnímu mechanismu, který nevykonává své funkce: kde prezident nereformuje, ale inkasuje; kde policie nechrání, ale vydírá; kde soudy nehledají pravdu, ale prodávají rozsudky; kde prokuratura nevyšetřuje, ale předem odsuzuje," shrnuje Artem, jemuž by vzdělání mohl závidět kdejaký západní manažer.

Nechat se fascinovat banderovci a údajnými nacisty je jistě jednodušší. Proto se z debaty o Ukrajině vytrácí racionální rozměr a - k radosti Kremlu - se zabředává do té nejtupější propagandy. „Čím víc se do současného dění na Ukrajině vměšovalo Rusko, tím častěji bylo nutné nasazovat si ukrajinské brýle," píše v komentáři v tomto čísle Jaroslav Veis. Ať už si je nasadíme, nebo ne, mějme odvahu vidět v bílém kruhu bílý kruh a v černém čtverci černý čtverec.