Příběh Olgy Poltorakové z Oděsy
Ukrajinka, která zpívá v divadle a učí zpěv děti. Přišli s málem, ale přinášejí mnohem víc. A jsou připraveni začít znovu.
Українка, яка співає в театрі та навчає співам дітей
повний текст українською / plná verze v ukrajinštině
Celý život Ukrajinky Olgy Poltorakové je zpěv. V březnu, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, se zdálo, že
s hudbou je konec, ale talentované Ukrajince se podařilo nejen zachránit své tři děti před bombami,
ale také se vrátit k hudbě. A nyní učí děti hudbu a připravuje se na premiéru v Národním divadle.
Olze je 36 let. Před válkou žila v Oděse se svými třemi dětmi a milovaným manželem, pracovala v
Oděské oblastní filharmonii pojmenované po legendárním Davidu Oistrachovi a také vyučovala zpěv
na pěveckých školách "Sing it" Anastasie Bukinové a "Weart" Gayane Harutyunyanové. Ruská
vojenská agrese zničila její zpěvný život.
8. března přijela do České republiky autem se svými dětmi, bandurou, kytarou a ukulele. Olga jela
autem pět dní: přes Moldavsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. "Cestovala jsem s partou dětí -
vlastních i cizích: cestou jsme se zastavili u cizích lidí, kteří nás velmi vřele přijali... jeli jsme v noci, ve
sněhové bouři, přes zasněžené rumunské Karpaty. Jsem sama ze sebe v šoku, jak jsem tu cestu
překonala...", - svěřuje se.
Nejprve přijela do Prahy, kde žila první měsíc, a v dubnu jí pomohli najít bydlení pro celou rodinu -
Olgu, dva školáky a miminko - v obci Braškov u Kladna. Ihned po přestěhování začala Olga hledat pro
děti školu.
Našla základní školu Montessori a šla se tam s dětmi seznámit. "Na schůzku o přijetí do školy jsme
přišli s ... bandurou a kytarou," říká Olha Poltorak. - A uspořádali jsme koncert pro ředitele a všechny
děti ve škole. Od té chvíle se nám dveře školy otevřely. Moje integrace v České republice byla možná
díky několika lidem... A prvním z nich je ředitelka školy Jana Udatná, erudovaný a velmi citlivý
člověk."
O měsíc později paní Jana nabídla Olze, aby ve škole učila zpěv. "A já jsem se odvážila. Zpočátku byla
pracovní jazyk angličtina ... ale pak jsem si uvědomila, že to pro mě není dost, říká. V létě jsem díky
žádosti ředitele a manažerů školy s podporou Úřadu práce dostala možnost učit se jazyk na kurzech.
A tři měsíce jsem se každý den až do oběda učila česky. Tam jsem se seznámila s úžasnou,
nadpozemskou ženou - profesorkou Karlovy univerzity Blankou, která hraje v kapli na housle, zpívá,
ráda chodí do divadla a má všechny ráda! Nikdy jí nepřestanu děkovat za její pozornost. Jaké bylo
moje překvapení, když jsem ji náhodou viděl v lidové kapli v Praze na koncertě - jako sólistku!".
Olgu však přitahovalo jeviště. Na pozvání pořadatelů se účastnila koncertů. Konkrétně vystoupila na
vernisáži multidisciplinárního projektu současného ukrajinského umění Invaze, který podpořila
Galerie hlavního města v Praze.
"A tam jsem dostala nabídku zúčastnit se konkurzu na místo sólisty sboru pro inscenaci Bakchantky v
Národním divadle. Úspěšně jsem absolvovala výběrové řízení a o měsíc později jsem obdržel kladnou
odpověď. Nyní jezdím na zkoušky do Prahy téměř každý den studuji notový text a zvykám si na
ostatní sólisty."
Právě možnost profesně se rozvíjet a předávat světlo svého talentu ostatním pomáhá Olze přežít i ty
nejtěžší zkoušky.
Nyní Olha chodí každý den do práce na venkově i ve městě. Podobně jako více než 100 tisíc uprchlíků,
kteří zde získali dočasnou ochranu.
autor textu: Oksana Maslova, radioukrajina.cz
překlad do čj: Jan Schroth
autor projektu: MPSV
podpora: Ukrajinci.cz
