Pastýřský list - Pascha 2010

Drazí bratři a sestry v Kristu,

některé skutečnosti stálým opakováním zevšední a některé právě naopak svou existencí a opakováním neustále zvyšují svůj význam a prohlubují se. Kdyby přestalo jejich neustálé opakování, tak by něco podstatného chybělo. Nemůže nám například zevšednět jídlo, nemůže nám zevšednět vzduch, spánek a mnoho jiných skutečností, které jsou nezbytné pro náš život. Zevšední nám nakonec jenom ty věci, které jsou zbytečné, které nejsou úplně nepostradatelné. Svou přitažlivost v určitých zlomových okamžicích ztrácí prázdná zábava, svou poutavost ztratí i rozmanité naše koníčky, kterými mnohdy zaplňujeme prázdnotu svého volného času. Nudit nás může jenom to, co není životně důležité. Nudit se v životě může jenom ten, kdo jej prožívá povrchně.

Nemůže zevšednět (a po dobu dvou tisíc let se to nestalo) proto ani žádný významný církevní svátek. I když se k němu vracíme každý rok, přece ho vždycky objevujeme a jeví se nám stále jako nový. Tvoří součást nejen naší kultury, ale též naší existence a bytí.

I letos se svátky Vzkříšení našeho Pána opět radostně slaví v našich chrámech a rodinách či společenstvích. Zpíváme čtyřicet dní neustále Christos Voskrese! Co nám takový svátek, jeho připomenutí, jeho zpřítomnění může poskytnout? Proč to konáme?

Tak jako Vánoce i Pascha je svátkem života. Božím narozením přišel na svět zdroj života, vtělil se Bůh. Přišel k nám fyzicky, zvenku, aby nás učil, aby nás postupně vtahoval do Božího způsobu myšlení a jednání. Přestože jsme ho těžce přijímali, On se nevzdával. Nakonec pronikl až do jádra naší bytosti, poznačené hříchem, aby hřích svou obětí překonal a dal nám možnost v jeho osobě, přes svátosti, přes přijímání jeho Těla a Krve, skrze Ducha Svatého spojit se s ním a obnovit naši původní podobu Božího dítěte. Daroval nám věčný život, dal nám možnost svobodně jej přijmout. To je důvod našeho radostného zpívání Christos Voskrese!

Nic není dnes tak ohroženo jako život. Ohrožuje ho mnoho faktorů. Život se chce redukovat jenom na materii a pak s ní manipulovat. Biologický život však ještě neznamená život v pravém smyslu slova. Pravý život, lidský život ve své nejvyšší úrovni dává Duch, jenom Duch oživuje. Život se samočinně nevyvinul z nějakých nižších hmotných částic, on představuje dar. A proto musíme mít k tomuto životu posvátnou úctu. Jedině člověk je schopný se modlit, a žádné jiné stvoření není schopno mluvit s Bohem, nikdo jiný se mu svou svobodnou vůlí nepodobá.

Náš život musí mít cíl, který ho přesahuje, aby se mohl důstojně žít. Každý člověk směřuje ke svému konci, který však není konečným cílem. Cílem je věčný život. Závěr života je proto nejdůležitější. Na něj se máme připravovat celý život. To je nám známé i ze sportovních zápasů nebo utkání. Každý úspěšný sportovec se nejdříve musel trápit, litry potu vypotit, zříct se mnoha životních radostí, pohodlí, zábav, aby mohl vyhrát, aby tím korunoval své úsilí. Ta výhra pak mu dočasně nahradí všechny útrapy těžké přípravy.

Podobně je to i s námi. Svatý Pavel připodobňuje křesťanský život boji (srov. 2 Tim 4, 7), v kterém máme zvítězit; zvítězit především nad našimi hříšnými náklonnostmi, nad sebou samým, ale i nad pokušeními zlého ducha, který nám chce namluvit, abychom se starali jenom o sebe, o své problémy, prosazovali jenom své zájmy. Na rozdíl od sportu, kde může vyhrát jenom jeden, tady mohou vyhrát všichni. Bůh je všemohoucí, a má pro každého první cenu.

Ježíš svou smrtí a vzkříšením zvítězil nad smrtí, nejen nad svou, ale nad nutností duchovní smrti způsobenou prvotním hříchem. Nejen tím, že On vstal z mrtvých, ale především tím, že nám dává svou moc také zvítězit nad smrtí, nad smrtí duchovní spočívající v nelásce, v nenávisti, v egoismu. Je to důvod k oslavě, ale ještě závažnější důvod k stále plnějšímu nasazení v křesťanském životě.

Modlí se a všem k radostnému životu z víry ve vzkříšeného Pána žehná a pozdravuje Christos Voskrese!

+ Mons. ThDr. Ladislav Hučko

biskup - apoštolský exarcha