Nemysli na mámu, mysli na kytky
Tentokrát se jede mlčky, nikdo neřve, nikdo Juru nemlátí mezi nohy. Dodávka se příšerně třese. A chlapec se modlí, nahlas a doopravdy. Je mu strašně, ví, že nejspíš brzo umře.
Někdy se ho prý lidi bojí zeptat. Na všechny ty děsivé věci, na jeho rok hrůzy. Zírají mu na rozšklebené jizvy na vnitřním předloktí a zaraženě mlčí, i když je zvědavost hryže jako štěnice. Jura se klukovsky usmívá: „Klidně se ptejte! Nemám problém o tom mluvit!“ Jurij Jacenko, docela obyčejný student z Ukrajiny, strávil otřesný rok v ruském vězení. Mučili ho tak, že se radši sám pořezal. Aby ztratil hodně krve: věděl, že další týrání už nevydrží. Měl se stát nástrojem ruské propagandy. Nestal.
Více na Více na
Přečtěte si více na: http://reportermagazin.cz/nemysli-na-mamu-mysli-na-kytky/http://reportermagazin.cz/nemysli-na-mamu-mysli-na-kytky/
