Na výletě okolo našich srdcí ... ČRo 3 - Vltava, 25. června ve 22.45hod

Jsou básníci, kteří uhranou jedním veršem. Jsou básníci, které obestírají legendy. Jsou básníci, jejichž život vyhasíná brzy, protože přece „slušný básník umírá mlád". Vltavský Svět poezie s jedním takovým přichází: Bohdan Ihor Antonyč (1909-1937) platí za jednoho z nejvýznamnějších ukrajinských autorů 20. století.

Že u nás je to jméno neznámé, nic neznamená, sami ukrajinští čtenáři objevují tohoto hlasatele mysticismu a hédonistického opájení životem, velekněze vitalismu, pěvce lemkovského folkloru i tuláka hlučnými ulicemi města teprve v posledních letech. Je v kabelkách introvertních studentek filologie i v hlavách návštěvníků rockového festivalu Antonyč fest.

Bohdan Ihor Antonyč se narodil ve vsi Novycja (dnes území Polska) na polsko-slovensko-ukrajinském pomezí do rodiny řeckokatolického kněze. Prostředí Lemků a jejich řeč na něj měly zásadní vliv. Chudí zemědělci na úpatí hor si uchovali nepřeberné množství pohanských zvyků, pověr a magie. Pro Antonyčovu tvorbu bylo významné i poznání velkoměstského prostředí: rodina se roku 1914 přestěhovala do Vídně, později v roce 1919 po smrti strýce, který byl polským režimem odsouzen k trestu smrti za to, že se zasazoval o připojení haličského Lemkovska k Československu, přesídlila do Michalovců a odtud pak do Medzilaborců.

Během studií ve Lvově si Antonyč zvolil poněkud překvapivě identitu „ukrajinského básníka", do ukrajinštiny překládal poezii Rainera Marii Rilkeho nebo Jaroslava Vrchlického. Obdivoval Walta Whitmana a přiznával vliv, jejž na jeho vlastní psaní autor Stébel trávy měl.

Antonyčova poetika - to je rej nápaditých rýmů a bohaté metaforiky, jeho obrazotvornost je jednou melancholická, jindy rozverná. „Materiál, s jakým spisovatel pracuje, není slovo, jak si většinou myslíme, ale představy, součásti naší psychiky," čteme v jeho eseji. Za svého života stihl vydat sbírky Přivítání života (1931), Tři prsteny (1934) a Kniha Lva (1936). Sbírky Zelené evangelium a Rotace, které Antonyč mínil vydat v roce 1938, vyšly až po jeho smrti zapříčiněné komplikacemi po zánětu slepého střeva. Vůbec první knižní výbor z Antonyčovy tvorby v češtině vyšel péčí Národní knihovny v roce stého výročí autorova narození pod názvem Zelené evangelium.

Jak to píše básník? „Sedejme do člunu. Pojedeme na výlet okolo našich srdcí. Možná že objevíme novou, neznámou zem."

René Kočík

Sobota 25. června, ČRo 3 - Vltava, 22.45