Mám pocit, že jsem na frontě. Deník z Majdanu
"Nejsou žádné cizí děti" - to je jedno z úderných hesel sdružení ukrajinských matek, které se vydaly na Majdan bojovat proti stále více totalitnímu režimu, který zabíjí lidi, vytahuje je z nemocnic, aby je odvlekl do vyšetřovací vazby.
Jak píše Ivo Dokoupil na portále Aktualne.centrum.cz, je noc, pode mnou září ohně tábora na kyjevském Majdanu, na náměstí, které už zná celý svět. Kouř stoupá z komínů vojenských stanů a ze sudů sloužících jako improvizovaná kamna, svítí i výlohy okolních obchodů a z dálky je slyšet temné bušení holí o střechy spálených autobusů v nedaleké Hruševského ulici.
Vše připomíná noční kozácký tábor kdesi na břehu Dněpru. A stejně jako kdysi tam, i tady ženy a dívky zahalené do šátků a teplých kabátů roznášejí čaj, varéniky a jídlo obráncům na barikádách. "Kdo chce varéniky a čaj? Posílá vám to americká vláda," smějí se společně s obránci jedné z pomluv, kterou šíří ukrajinská vláda.
Podle státní propagandy za vším stojí zlý Západ a jeho agenti. Je minus čtrnáct, od úst jde kouř. Kouří se i z uchy, rybí polévky, kterou jím z pivního kelímku plastovou lžičkou. Čekám na další čaj. Čekáme všichni, už dva měsíce.
Matky proti Berkutu
Ukrajinské ženy jsou bezesporu obdivuhodné. To na jejich bedrech často leží osud celé rodiny, to ony se musí starat o domácnost i hospodářství, když jejich muži jsou někde daleko za výdělkem. Zvykly si řídit své osudy samy a nebojí se postavit čemukoliv, co se jim nelíbí.
Více čtěte na http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek....%22%5D.
29.1. 2014 Aktualne.centrum.cz, Ivo Dokoupil
