Historická paměť ukrajinských Porohů: 20 let existence v ČR

Doba internetu některé skupiny obyvatelstva a čtenářů stále nenaplňuje. Je proto zřejmé, že „kus papíru" tu ještě nějakou dobu vydrží. Bavíme se zde i o ukrajinském čtenáři, a že Ukrajinci stále čtou i „bez obrazovky", to je fakt...

Porohy

Již 20 let v České republice tak či onak žije časopis pro Ukrajince Porohy. Zvláštní název? Ne tak zcela. Je odvozen od ukrajinského „porih", říční práh, práh u dveří, návrat k rodnému prahu domova...

Porohy se v roce 1992 zrodily v Praze..., i proto ten název. Tento původně čtvrtletník, později dvouměsíčník a nyní dvoutýdeník měnil v průběhu let svůj formát i obsah. Postupně se změna v sociálním prostředí Ukrajinců v ČR odrazila ve všech rubrikách časopisu. Boom migrace v 90. letech vyvrcholil zájmem o tématiku „zarobitčanskou", tedy „sociálně-migračně-informační".

Poměrně rychle se myšlenky a texty o historické česko-ukrajinské vzájemnosti obohatily o aktuální problémy běžné pracující rodiny, kterou začalo zajímat především „co, kdy, kde, proč, případně za kolik?" Dodnes je stěžejní rubrikou časopisu Čtvrtá vlna, která se zaobírá tím, co je v cizinecké politice a strategii ČR (pokud taková existuje) nového, zajímavého, diskutabilního. Kulturní, historická a lyrická témata ustupují do pozadí, byť na stránkách Porohů mají stále své místo.

Nastává čas aktuální informace, ne každý je však konzumentem textů o frontách na cizineckých odděleních. Zůstává i zájem o články jazykově srovnávací, vždyť čeština a ukrajinština mají tolik společného, občas zábavně rozdílného. Samozřejmě, že stránky plní i komentáře z Ukrajiny, které nejsou poslední dobou příliš povzbudivé.

Čtenář trvale či krátkodobě v ČR žijící se tedy rád dozví, co nového doma nebo naopak, co nového v české džungli razítek a vyhlášek, případně, jaké ukrajinské kulturní vystoupení může navštívit tento či příští měsíc. Ve spojení s „kronikou menšiny", tedy informačním servisem o životě ukrajinské menšiny v ČR, se tak pravidelně rodí tiskovina, která si klade za cíl dokumentovat život Ukrajinců v ČR, zároveň se snaží udržet přiměřený kontakt čtenáře se zemí původu.

V průběhu let v ČR vznikly také jiné ukrajinské tiskoviny. Ukrhazeta, Ukrajinský žurnál. Každá má či měla svůj záměr, oslovuje či oslovovala více či méně úspěšně své čtenáře. Možná právě teď někdo tvoří nový ukrajinský časopis stejně tak, jako skupinka studentů kdysi tvořila Ukrajinský věstník a rozdávala jej každou neděli před kostely stovkám Ukrajinců toužících po informaci.

Faktem zůstává, že současný ukrajinský tisk v ČR nemůže být soběstačný. Vyjádřeme názor, že soběstačnost se netýká ani dalších jinojazyčných tiskovin, založených například na principu nepřesvědčivých reklam. Finance rotují, vše se dotuje odjinud.

ČR zatím v rámci národnostně-menšinové politiky vypisuje granty, o které může potencionální zájemce žádat. Je to každoroční řehole jak pro žadatele, tak pro úředníky z Ministerstva kultury. Nic není ideální, nicméně stávající způsob dotační politiky alespoň dává národnostním menšinám možnost seberealizace. Přesto i současný způsob dotací nemusí trvat donekonečna, o čemž každý šéfredaktor časopisu jistě při podpisu uzávěrky přemýšlí.

ČR by v případě uzávěru přívodu peněz do položky „národnostně-menšinová media" sice prakticky neušetřila, ale jistota dostatečných zdrojů pro menšiny či cizince již není. Možná v budoucnu budeme dumat o tom, proč je to či ono ukrajinské (nebo i jiné) medium v ČR sponzorováno tou či onou politickou stranou. Z toho však vyplynou rizika ohrožující nezávislost a objektivnost takové tiskoviny, vznikne také nepříliš populární jednobarevnost.

Porohy prošly zrodem i přerodem. Měnili se redaktoři i dopisovatelé, kvalita zpracování, grafiky i tisku. Od roku 2002 je tu archiv PDF verze na stránkách Ukrajinci.cz.

Současné Porohy jsou odrazem potřeb čtenáře, drží přitom vysokou úroveň psaného slova a dostatečnou volnost kritiky, je-li jí třeba. V průběhu několika posledních let se s oblibou vzpomíná na speciály věnované migrační politice, literárnímu prostředí současných autorů na Ukrajině nebo komentáře politických změn na Ukrajině. Jak hodnotný je pro autora nemlčící čtenář! Díky za každý komentář, i ten štiplavý...

Za 20 let se může stát ledacos, Porohy a další zaznamenaná slova na stránkách menšinových časopisů dále žijí. Historie zmapovaného období jedné menšiny v jedné zemi se však již těžko ztratí. Za další dvě dekády si lze existenci novin a časopisů v současné podobě jen těžko představit, proto již nyní „díky!" za všechny čtenáře, historickou paměť a každý rok existence navíc.

Bohdan Rajčinec
Ukrajinci.cz