Heger rozšíří veřejné pojištění na cizince z třetích zemí

Na cizince ze zemí mimo Evropskou unii by se mělo vztahovat veřejné zdravotní pojišťění. Mohli by čerpat péči jako Češi, řekl novinářům Petr Struk ze Střediska vzdělávání ke vstřícné zdravotní péči o osoby ze třetích zemí v ČR. Ve dvouletém projektu mapovali experti potřeby a problémy migrantů. Ministr Leoš Heger (TOP 09) zahrne pojištění cizinců do některé z příštích novel zákona o veřejném zdravotním pojištění. Mluvčí ministerstva Vlastimil Sršeň ČTK tyto informace potvrdil.

  Nyní uzavírají cizinci z třetích zemí drahou komerční pojistku, která kryje výrazně méně péče než veřejné zdravotní pojištění. Řadu věcí musejí platit. Zanedbávají prevenci, chodí až s akutními obtížemi. "Nepojistitelní" v tomto systému jsou nedonošené děti, děti s vrozenou vadou a chronicky nemocní a starší lidé.

  Ministerstvo vnitra v koncepci integrace osob ze třetích zemí počítá s tím, že Heger do konce roku 2011 zpracuje komplexní řešení zdravotní péče o cizince. Sršeň uvedl, že v tuto chvíli materiál připravují, pojištění se má vztahovat na cizince s trvalým pracovním místem a podnikatele, včetně jejich rodin. Novela určí ochranné lhůty, aby se cizinci nehlásili účelově a pojištění nezneužívali. Zřejmě bude půlroční ochranná lhůta, tedy až půl roku po přihlášení by mohl cizinec začít využívat výhod pojištění.

  "V roce 2009 byla v ČR poskytnuta zdravotní péče 41.000 cizincům ze zemí mimo EU s celkovými náklady 270 milionů korun. Z této částky nebylo zdravotnickým zařízením uhrazeno téměř 50 milionů," uvedl Struk.

  V projektu odborníci zjistili, že cizinci se dostávají ke zdravotnímu pojištění velmi obtížně, pro řadu z nich je nedostupné. Lékaři mají obavy je léčit, nemají záruku, že péče jim bude uhrazena.

  "Cizinci z třetích zemí jsou většinou lidé mladšího středního věku, lze očekávat, že příspěvky do systému veřejného pojištění platit budou," řekl Struk. Česko by podle něj mělo ke změně přistoupit i proto, že v ostatních zemích EU jsou cizinci legálně v zemi pobývající do systému zařazeni.

  V současném systému se paradoxně cizinci neléčí s nemocemi, u nichž ani nemohou léčbu odmítnout, musejí hotově platit například léčení sexuálně přenosných nemocí nebo hepatitidy. Do loňska museli hotově platit i psychiatrickou péči, nyní ji hradí už jen částečně.

  Další problém v oblasti péče o cizince vidí Struk v tom, že čeští zdravotníci nejsou připravování na péči o imigranty. Výzkum jejich zdraví a nemocí je minimální, téma migrace je pro politiky okrajové. V ČR přitom v letech 1990 až 2006 stoupl počet cizinců desetkrát. Valná většina přišla za prací, 87 procent cizinců pracuje, z nich 78 procent jako zaměstnanci a 22 procent jsou podnikatelé.

 K 31. prosinci 2010 žilo v ČR 425.301 cizinců, tvořili zhruba čtyři procenta populace. Z nich 30 procent byli Ukrajinci, 14 procent Vietnamci, šest procent Rusové. Ze zemí EU bylo 33 procent. U všech cizinců se sleduje výskyt TBC, AIDS a pohlavně přenosných nemocí. Zdravotníci musejí při ošetření být připraveni na kulturní odlišnosti cizinců, počítat s jazykovou bariérou i odlišnými představami o poskytování péče.

Zpravodajství ČTK