26 let od Černobylu

Výročí nemusí být vždy kulatá, aby se stala významná. Od havárie jaderné elektrárny Černobyl uplyne 26 let. Než se dostanu k současnému významu tohoto data, nemůžu se ubránit nutkání ohlédnout se nejprve řadou těch let nazpátek. Vzpomínám si, že jsem tehdy byl na základní vojenské službě.

Z toho roku mi utkvěla v paměti mnohem víc ale jiná událost, emigrace Waldemara Matušky. Hodně jsme to probírali, pochopitelně jen mezi těmi, se kterými jsme si věřili, a těšili se z toho, jak jim Walda zamotal hlavu.

A to jsme netušili, že Černobyl zamotal hlavu i samotnému Gorbačovovi a dal na frak jeho „glasnosti". S odstupem času se ovšem ukázalo, že pravdu o jaderné havárii a jejích následcích zkreslovaly zřejmě i demokratické země jako třeba Francie.  

I když bývalý šéf Ústřední služby ochrany před ozářením Pierre Pellerin byl nakonec před soudem osvobozen, pochybnosti přetrvávají stejně jako vzpomínka na ty s rakovinou štítné žlázy na Korsice a jihovýchodě Francie.

Své o černobylské neviditelné smrti ví také 600 tisíc lidí, kteří za ta léta likvidovali následky havárie a pochopitelně vysídlenci z 30km zóny „odcizení". Nebezpečí ovšem číhá dál.

 Jak se uvádí v článku Davida Šťáhlavského na portálu Rozhlas.cz, v havarovaném 4. bloku zbylo asi 95% jaderného paliva. To je síla 180 tun o celkové radioaktivitě 20 milionů Curie, nově několika giga bekerelů. Hodnoty pro laika tak nepředstavitelné, že jsou samy o sobě děsivé. 

Více čtěte na http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/david-stahlavsky-vyznamne-vyroci-26-let-od-cernobylu--1038875.
29. 3. 2012 Rozhlas.cz, David Šťáhlavský