Rusko - Ukrajina: Vlažné vztahy

Tak popisují stav rusko-ukrajinské vzájemnosti jedny dnešní moskevské noviny. Spíše než na nějaké faktické rozpory však narážejí spíše na lijavec, který provázel Medveděvův přílet na letiště v Borispylu a dále pak i kladení věnců u památníku ukrajinského hladomoru. Tohoto symbolického aktu si pozorně všímali všichni zahraniční novináři.

 Moskva s Kyjevem se v hodnocení strašlivého hladomoru na Ukrajině v letech 1921-22, 1932-33 a 1946-47 rozcházejí. Zatímco ruská oficiální místa tvrdí, že Stalinovo umělé vyhladovění rolnictva s katastrofálními následky bylo namířeno proti všem národům Sovětského svazu, Ukrajinci jsou přesvědčeni, že se to týkalo především či dokonce jedině jich. Bývalý prezident Juščenko svého času nakonec vydal výnos, podle nějž každá hlava státu, která 32 metrů vysokou kapli ve tvaru bílé svíce navštíví, tu má zasadit kalinový keř. To prezident Medveděv neudělal a jen u kaple zapálil malý kahanec. Inu, taky diplomacie na nejvyšší úrovni...

Jinak jsou ovšem kontakty mezi Moskvou a Kyjevem ve srovnání s dobou nedávnou skutečně vynikající. Podepsané dokumenty vymezují rámec spolupráce obou zemí v oblasti zdokonalování systému evropské bezpečnosti, urovnání podněsterského konfliktu a také o otázkách bezpečnosti v černomořském prostoru. Na přetřes nepřišla záležitost, která opoziční ukrajinské politiky dráždila nejvíc, totiž možné splynutí ruského Gazpromu a ukrajinského Naftogazu. Je přitom jasné, čeho se odpůrci tohoto kroku obávali - nešlo by totiž o splynutí, ale o pohlcení ukrajinské státní firmy ruským gigantem. Prezident Medveděv přitom už před odletem do Kyjeva poznamenal, že k tomuto kroku se obě strany odhodlají jedině tehdy, bude-li to operace racionální a užitečná. V názoru na to, co je v tomto ohledu racionální a užitečné, se ovšem obě strany rovněž rozcházejí. Viktor Janukovyč na přímý novinářský dotaz prohlásil, že „to je nemyslitelné" a sám si podobnou fůzi údajně umí představit jedině za předpokladu, že Rusko a Ukrajina by společný podnik vlastnily v poměru 50:50, což ostatně Janukovyč mezi řečí nadhodil. To je samozřejmě nemyslitelné pro ruskou stranu, protože už podle zběžných odhadů je Gazprom 10krát větší než Naftogaz. A tak se, alespoň oficiálně, o tomto tématu nejednalo.

Podle ukrajinského odborníka na těžbu energetických surovin Vladimira Omelčenka, který poskytl interview kyjevskému listu Ukraina Moloda, však těsně před Medveděvovým příletem v Moskvě jednal ukrajinský ministr energetiky Bojko, a to přímo se šéfem Gazpromu Alexejem Millerem. Přestože nejvyšší ukrajinské politické špičky tvrdí, že spojení Gazpromu a Naftogazu přinejmenším prozatím nepřipadá v úvahu, pan Bojko s panem Millerem údajně už jednali o mechanismu, jak tuto fůzi provést. Vladimír Omelčenko zároveň upozorňuje, že Rusko již podnikalo frontální útoky, jejichž msyslem bylo zmocnit se ukrajinské tranzitní potrubní sítě. Nejnovější snaha, vyjádřená projektem propojení Gazpromu a Naftogazu, je ještě důsažnější. Podle Omelčenka by totiž znamenala novou tezi - zmocnit se všeho. Největší zájem, říká tento odborník, budí ukrajinské podzemní zásobníky zemního plynu, které by pro ruskou stranu byly velmi užitečné do doby, než se podaří zprovoznit plynovod Severní proud. Nedá se prý ale očekávat, že by Gazprom hodlal do ukrajinské energetické potrubní infrastruktury hodlal něco investovat - sám má totiž v této chvíli dluhy ve výši 50 miliard dolarů.

Vztahy mezi Ruskem a Ukrajinu ve světle Medveděvovy návštěvy Kyjeva vypadají skoro idylicky. Jsou to však evidentně vztahy velmi silného a velmi slabého partnera - se vším, co z takovéhoto poměru sil plyne.

autor: Libor Dvořák

zdroj: http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/734786