Občané Náchodska proti okupaci Ukrajiny.

Zastavme Putina na Ukrajině i ruský vliv v Česku

Invaze Ruské armády na Ukrajinu je zločin. Jde o porušení mezinárodního práva a s tím se demokratický svět nesmí smířit. Pokud se Česká republika považuje za jeho součást, je i její povinností zaujmout zcela jasný a odmítavý postoj.

Při poslední z řady demonstrací proti ruské okupaci Ukrajiny na Václavském náměstí tvořila kulisu shromáždění fasáda Národního muzea, na které jsou stále viditelné stopy kulek sovětských zbraní z doby okupace Československa v srpnu 1968. Kámen - zdá se - má bohužel delší paměť než mnoho Čechů. Třicet tisíc ruských vojáků, kteří vpadli na Ukrajinu, nás však nutí pochopit, že politika dobré vůle ve vztahu k Rusku byla fatálním omylem, že selhala.

Rusové na Krymu dominují vojensky a politicky natolik, že mnozí komentátoři již hovoří o tom, že je věc ztracená, že Putin Krym už nepustí. Pokud by k něčemu takovému skutečně mělo dojít, musí ruský prezident - agresor - ucítit kompletní šíři politických a ekonomických sankcí na vlastní občany. Česká republika, s tragickou zkušeností z okupace, vědoma si rizika Ruska, by měla být jejich nejhlasitějším zastáncem: zrušme víza, zrušme dvojí občanství pro Rusy, zmrazme konta, požadujme vyloučení Ruska z G8 (ne jen odmítnutí účasti na summitu v Soči), zastavme další vstup ruského byznysu do naší země. Jako bych už slyšel některé odpůrce tvrdého postoje, že sankce nic nepřinesou. Že se dotknou nevinných Rusů. Že budou jen pokračováním studené války a podobně. A já tvrdím, že jsou přesto jedinou možností. Vzpomínáme si ještě, jak náš národ prožíval Mnichovskou dohodu, jak bolestná byla zkušenost s neochotou vyspělého demokratického světa postavit se tyranovi? A navíc, domnívám se, že Rusko ve skutečnosti studenou válku neukončilo, že jen přešlo do přechodné fáze, která se dnes transformuje do původní politiky expanze. V Praze se to hemží agenty, kteří bagatelizují rizika ruského vlivu v Česku. Mimochodem, nestálo by za to znovu se zamyslet nad tím, proč bylo tolik povyku okolo umístění radaru v Česku? Protože se Rusko nesmířilo s tím, že jsme se vydali na Západ a jsme součástí NATO? Rusové nesou jen těžce rozpad Varšavského paktu, RVHP či Sovětského svazu jako takového, naším úkolem je ale ukázat, že my vidíme situaci zcela opačně.

Reagovat na vpád armády do suverénní země sankcemi je věcí principiální. Putin musí dostat vzkaz, že demokratické země se s invazí na Ukrajinu nesmířily. A sami Rusové musí pochopit, že jim vládne diktátor, který vede jejich zemi do izolace. Bude to bolet, ale jiná - méně dramatická cesta, ke svobodě zřejmě nevede.

Václav Havel vystihl imperiální charakter Ruska trefným komentářem, když řekl, že největším problémem Ruska je to, že neví, kde má hranice. Otázkou zůstává, jak moc by byl autor tohoto výroku dnešní invazí Ruské armády na Ukrajinu překvapen. Zřejmě nepříliš. A otázkou také je, jaké řešení by doporučil. Jedno je ale jisté. Dokud nebude Rusko demokratickou zemí, která ví, kde má hranice, je dobré považovat ho za trvalé ohrožení svobody a demokracie nejen na Ukrajině, ale i u nás doma.

Na dějinné křižovatce totiž nestojí pouze Ukrajina, se kterou dnes solidarizujeme, ale také Česko. Dvacet pět let po listopadu 89 je bagatelizováno dobro a zlo. Komunisté - pátá kolona putinovského Ruska - vládnou se sociálními demokraty ve čtyřech krajích republiky a čekají v parlamentu na střídačce, aby vládu podpořili, až ji otřese první vážná krize. Prezident Zeman obhajuje ruský zájem, když volá po větším podílu ruských investic v Česku a s curlingovou pečlivostí umetá smetáčkem cestu ruskému Rossatomu v tendru na výstavbu nových jaderných reaktorů v Temelíně. Minulé vlády i současná stále udržují jaderný tendr s účastí Ruska při životě. Uvědomují si, jaké bezpečnostní riziko tím pro náš stát vzniká?

Vážíme si dvaceti pěti let demokracie a svobody, vážíme si patnácti let v NATO. Cítíme se být součástí Západu, ne Východu. Naším domovem je Evropská unie. Situace je vážná a občané české republiky by měli slyšet tato slova od všech demokratických politiků v zemi.

Vyšlo v LN,
autor článku Martin Bursík zakladatel a předseda Liberálně ekologické strany (LES),