Nepostradatelní cizinci
Bez imigrantů Češi nepřežijí. Přesto cizincům ztrpčují život, kde to jen jde
Autor: MARTIN ROZUMEK
Lidové noviny
ÚHEL POHLEDU
Bez imigrantů Češi nepřežijí. Přesto cizincům ztrpčují život, kde to jen jde
Přestože se Češi bojí žít s jinými lidmi, nechtějí totiž za sousedy ani Ukrajince (66 procent), ani Vietnamce (61 procent), a už vůbec ne Romy (86 procent), stále více je zřejmé, že si budou muset zvyknout. Podle Českého statistického úřadu totiž česká populace začne bez cizinců vymírat již v roce 2013, s nimi pak v roce 2027. I kdyby přicházelo 20 tisíc nových cizinců každý rok, bude mít v roce 2101 Česká republika 8,8 milionu obyvatel, při současném počtu cizinců pak pouhých 6 milionů obyvatel. Třetina z nich bude v důchodovém věku.
Celoevropsky jsou statistiky ještě neúprosnější. Podle Rainera Muenze z Hamburského institutu mezinárodní ekonomie bude již v roce 2025 chybět v Evropě 66 milionů lidí v produktivním věku a extrémní kombinace perspektivy rychlého zvyšování věku dožití vEU anízké porodnosti neslibuje starému kontinentu příliš optimistickou budoucnost. Podobná je tendence na Balkánu, horší dokonce vRusku a na Ukrajině. Naopak značné přírůstky obyvatel se očekávají za branami Evropy -v severní Africe a na Blízkém východě.
Cizinci sami o sobě tento vývoj nezvrátí, také oni zestárnou a budou se těšit na zaslouženou penzi. Ukazuje se však, že mohou tento trend významně zmírnit. Nezbytné je samozřejmě zvýšení porodnosti, jinými slovy masivní podpora rodin s malými dětmi, což je přesný opak politiky vlády Petra Nečase.
Migrační politika evropská a česká doslova stojí na rozcestí. Shoda na summitech EU panuje velmi často na dalších restrikcích vstupu či pobytu cizinců, přemýšlí se nad omezením slučování rodin, vznikají dokonce aliance evropských států s cílem navracení nezletilých dětí bez doprovodu do Afghánistánu, kde se bezpečnostní situace spíše zhoršuje než zlepšuje. Na novinové zprávy o potopení lodí s imigranty ve Středozemním moři jsme si zvykli, tisíce cizinců bez přístřeší na ulicích Atén nebo Říma jsou léta běžnou záležitostí, stovky bezprizorních žadatelů o azyl dokonce žijí na ulicích Bruselu. Češi se pak snaží ztrpčovat cizincům život, kde to jde. Systém registrace žádostí na českých ambasádách je za přihlížení MZV trvale nabourán hackery, kteří od cizinců vybírají vysoké poplatky. Bez cizinců se sice nepostaví v Čechách téměř ani dům, ale drtivá většina z nich pracuje přes podivné zprostředkovatele a agentury, které je periodicky okrádají.
Český stát pak pořádá nesmyslný hon na zahraniční živnostníky, kterých se snažíme bůhví proč zbavit. Obyčejné prodloužení ročního povolení k pobytu trvá ministerstvu vnitra nezřídka celý rok. Soukromé zdravotní pojišťovny si v parlamentu díky poslancům Šťastnému a Šnajdrovi zařídily výnosný byznys z drahého komerčního pojištění plného výluk, které cizinci nejsou schopni předem zaplatit, takže končí v nelegalitě. Na cestu domů pak peníze nemají. Není divu, že v letech 2008 až 2010 jsme zaznamenali úbytek celkového počtu cizinců vČR, a nikoli statistickým úřadem předpokládaný skromný růst 20 tisíc cizinců ročně. Stále více Ukrajinců, kteří jsou nám kulturně blízcí, snadno se integrují a tvoří nejpočetnější cizineckou komunitu u nás, z Česka utíká.
Po 20 letech řízení migrace v ČR bychom měli být schopní si alespoň definovat základní priority migrační politiky, říci kolik a odkud chceme přijímat potřebné cizince, nastavit transparentní podmínky, pomoci jim v integraci a hlavně chovat se k nim důstojně. Široká diskuse musí začít, současní tvůrci migrační džungle by měli uznat svoje selhání a je načase, aby se tato agenda stala důležitou součástí programu českých politických stran.
***
Není divu, že v letech 2008 až 2010 jsme zaznamenali úbytek celkového počtu cizinců v České republice, a nikoli statistickým úřadem předpokládaný skromný růst 20 tisíc cizinců ročně
