25. 11. 2024 13:16
Nebát se a krást ...
Od roku 2004, kdy vstoupil v platnost nový zákon o zaměstnanosti, si majitelé pracovních agentur přicházejí nelegálně na pěkné peníze. Trik je jednoduchý: podnik vyplácí mzdy nikoli přímo dělníkům, nýbrž agentuře.
text: Milan Vidlák
14.1.2011 PRÁVO & BYZNYS str. 12 Kauza měsíce
Zprostředkovatelské agentury práce obcházejí zákony ve velkém - a s tichým souhlasem státu i firem, jimž zahraniční dělníky pronajímají.
Od roku 2004, kdy vstoupil v platnost nový zákon o zaměstnanosti, si majitelé pracovních agentur přicházejí nelegálně na pěkné peníze. Trik je jednoduchý: podnik vyplácí mzdy nikoli přímo dělníkům, nýbrž agentuře. Ta ovšem zaprvé zaplatí dělníkovi částku podstatně menší, než je uvedeno na papíře; zadruhé z mezd neodvádí státu povinné odvody. A když se na to přijde a stát udělí agentuře vysokou pokutu? Prostě se - technicky vzato zcela legálně - založí nová agentura a jede se nanovo.
Česká legislativa a české úřady, které agenturám vyhlásily boj, přitom jdou takovým agenturám na ruku, stejně jako managementy českých firem. Proto agentury mohou přelévat pracovníky z jedné agentury do druhé a přitom nerušeně dál okrádat stát i dělníky.
Například tři ze šesti agentur, které dodávají zaměstnance plzeňskému Panasoniku a které dostaly pokuty od úřadu práce za nelegální zaměstnávání cizinců, se transformovaly v agentury se zcela novým názvem. Třeba nechvalně proslulá agentura Heroja, která už před třemi lety odebírala vietnamským a mongolským dělníkům pasy, vyhrožovala jim, neplatila za ně odvody a okrádala je (například je nutila bydlet v nedůstojných podmínkách a za cenu srovnatelnou s pronájmem bytu v Praze), takže jim zbyla z platu sotva polovina.
Agentura se poté, co dostala za své praktiky pokuty, přeměnila v agenturu s dalším invenčním názvem - Clever servis. Důvod je jednoduchý: odpovědnost v České republice nese s. r. o., nikoli osoba, a ukončením činnosti či nastrčením bílého koně se agentura postihu vyhne. Nová agentura je pak čistá jako padlý sníh, a pokud dostane pokutu, v tomto případě první, pohybuje se v nižší sazbě. To ji ale stejně příliš netrápí, protože opět změní firmu.
Ministerstvo práce, které agenturám uděluje licence, sice podmínky pro jejich udělování zpřísnilo, ale Clever servis licenci přesto dostal. „Je to jednoduché - a legální. Stačí, když se nastrčí nový jednatel. Pak, když už licenci agentura dostane, se tam vrátí a figurují tam dál. Vtip je v tom, že po udělení licence už ministerstvo agenturu znovu nepřezkoumává, i když změní majitele," popsal celý systém Právu&Byznysu věrohodný zdroj, který je s děním v plzeňském Panasoniku velmi dobře seznámen, ale z obav o svou bezpečnost si nepřeje zveřejnit své jméno.
O tom, jak je takový postup výhodný, svědčí jednoduché počty. Panasonic platí agentuře za hodinu jednoho pracovníka 170 Kč, ta pak vyplatí dělníkovi 80 korun. Za jednoho pracovníka tedy agentura dostane 27 200 Kč (nepočítáme-li přesčasy), a dělníkovi zaplatí 12 800 Kč. Zbude jí 14 400 korun, ze kterých má platit daně a odvody.
Heroja zastupuje 586 lidí. Při zaměstnávání načerno a neplacení či krácení odvodů tedy může vygenerovat měsíčně až 8,5 milionu korun.
Tím ale příběh zdaleka nekončí.
Clever servis si vedl ještě hůře než Heroja - kromě další pokuty za práci načerno mu totiž navíc ministerstvo práce na jaře loňského roku odebralo licenci.
Úřady práce, které pod ministerstvo práce spadají, ze zákona povinnost údaje sledovat nemají - přestože přehled povolených agentur je na stránkách MPSV a dvěma kliknutími myši lze zjistit, jestli agentura licenci má, či nemá.
Ministerstvo zase o odebrání licence plzeňský úřad práce neinformovalo. Ten se o tom podle ředitele tamějšího kontrolního oddělení Pavla Očkaje od ministerstva dozvěděl až na podzim, kdy agentuře uložil pokutu. To už ale lidé z Clever servisu měli připravený převod lidí do další agentury - Job-czech. „Pro mě je to zcela nová firma s novým IČO, je to legální a my to neovlivníme," říká Očkaj.
Na českém pracovním trhu působí zhruba dva tisíce pracovních agentur, cizince z nich ale zaměstnává zhruba 250. Panuje mezi nimi obrovský konkurenční boj a dodávat lidi do velkých firem typu Panasoniku je pro všechny terno.
A rozhodně ne všechny podvádějí, alespoň v takovém rozsahu. Proč tedy Panasonic, který si na svých stránkách klade za cíl „přispívat k prestiži a šíření dobrého jména České republiky" a honosí se tím, že poskytuje finanční a materiální podporu dětským domovům a nemocnicím, spolupracuje zrovna s notorickými podvodníky, čímž přispívá spíše než k dobrému jménu českého státu k jeho masivnímu okrádání?
Zeptat se na to generálního ředitele plzeňského Panasoniku Makoto Takahašiho není možné.
„Jsem zaneprázdněný," odpovídá do telefonu a odkazuje na svůj sekretariát.
Jeho podřízení však tvrdí, že jakékoli odpovědi na novinářské dotazy schvaluje celý česko-japonský management. Zodpovědět dvě jednoduché otázky jim tak namísto pěti minut zabere „týden až čtrnáct dní". Získat vyjádření do uzávěrky tohoto čísla tak nebylo možné.
Výběr agentur má na starosti právě český management Panasoniku, konkrétně personální manažer a šéf kanceláře ředitele. Podle informací Práva&Byznysu se ředitel Takahaši o tom, že do továrny dodává lidi agentura bez licence, dozvěděl až loni na podzim. Právě tehdy se agentura chystala podle výše popsaného vzorce změnit název. Takahaši byl původně proti, ale pak udeřila realita v podobě podzimní výrobní špičky. Nahradit v tu dobu ze dne na den téměř šest set dělníků je - na rozdíl třeba od letního období - téměř nemožné. Takahaši se podvolil.
Panasonic přitom všem agenturám platí stejně. Nenese ani právní zodpovědnost za to, zda nakonec agentura zaměstnancům vyplatí odpovídající mzdu a zda nepodvádí. Proč ale riskuje pověst spoluprací s takto pochybnou agenturou? „První důvod je, že se dosud do Panasoniku nikdo netrefil, média psala v této souvislosti jen o mladoboleslavské Škodovce," myslí si Josef Středula, předseda odborového svazu Kovo. Svaz působí v elektrotechnických, hutnických a strojírenských podnicích, v automobilkách a jejich dodavatelských firmách; čítá na 160 tisíc lidí.
Dalším logickým důvodem může být, že odpovědní manažeři z nelegální praxe osobně profitují. To je podle Středuly běžné. „Od agentury dostane zodpovědný manažer všimné. Když ta agentura podvádí, točí se tam obrovské miliony. A to už se vyplatí," řekl redakci Práva&Byznysu odborový boss. Stejně mluví i další lidé, kteří se v problematice orientují.
Středula si taktéž dlouhodobě stěžuje, že stát proti agenturám a „obchodu s dělnickým masem" bojuje jen navenek a podle jeho zkušenosti „místo aby tu hydru zastavil, tak ji podporuje". „Vždyť se nepokrytě hovořilo i o zainteresovanosti místních úřadů," dodává. (O tom podrobněji psalo P&B 1/2010.)
Některé agentury, jež dodávaly dělníky mimo jiné právě do Panasoniku, nedostaly v roce 2009 ani pro jednoho cizince pracovní povolení, ačkoli pro ně zaměstnavatelé práci měli. Někteří z nich pak odjeli domů v programu dobrovolných návratů. Druhá část však přešla do agentury Heroja - a ta pro ně překvapivě povolení dostala.
Podezření, že si při udělování pracovních povolení úřady práce počínají „nestandardně", se zdaleka neomezuje na ten plzeňský. Úřady například vydávaly pracovní povolení v době, kdy je vydávat dle nařízení ministerstva práce neměly, a šly na ruku ukrajinským zprostředkovatelským bossům.
Takto či podobně postupují agentury po celé zemi. Například lidé z původní agentury Heroja a agentura Edymax Holding (loni na podzim také dostala ministerskou pokutu a v prosinci založila společnost Edymax people) dodávají dělníky do pardubického výrobce elektroniky Foxconn, do kolínské automobilky TPCA nebo pražské ČKD.
***
Stát proti ZLOČINNÉ PRAXI vystupuje jen naoko, ve skutečnosti JI PODPORUJE .