Džungle zla v zemi zaslíbené

10.11.2010, PRÁVO & BYZNYS, str. 34, Investigace

autor: Milan Vidlák  
 
Kde dnes uvidíte otroka? Ve filmu o boji amerických černochů za svobodu, nebo snad VTV dokumentech z exotických zemí? Ale kdež; u Plzně, Brna, Olomouce... Živí zkorumpované české policisty, úředníky a diplomaty.
 
  
 
 Cesta ze západních Čech do Prahy přes Plzeň mne již před deseti lety často vedla  kolem Borských polí. Tehdy tam stály jen budovy Carrefouru a Panasoniku.
 
 Potom začaly okolní louky mizet a zanedlouho už továrny zasahovaly téměř až do  přilehlého lesa; pětačtyřicet podniků dalo místu úplně nový ráz. Z Borských  polí, jedné z největších průmyslových zón v Česku, se stal symbol prudkého růstu  tuzemské ekonomiky a blahobytu. Předloni jsem tu cestu zopakoval.
 
 Pohled z okénka autobusu nabízel cosi znepokojivého: z továrních krabic se  valily desítky Vietnamců a Mongolů, kteří - jak to říct - vypadali jinak. Ne přímo fyzicky. Ale jejich sklopené hlavy a vyhaslé pohledy mi vnucovaly otázku,  jak to asi vypadá uvnitř. Tak hrozné to přece být nemůže, honilo se mi pořád  hlavou. Přemluvil jsem proto kamaráda, ať se v jedné z krabic nechá na měsíc
 zaměstnat.
 
            Skutečnost nám oběma vyrazila dech. Ocitli jsme se v novém,  paralelním světě, kde platí úplně jiné zákony, zákony džungle. Korupce, násilí,  vydírání a vykořisťování jsou tam stejně samozřejmé jako východ slunce. Kdo si  chce najmout zahraniční dělníky nebo jen vyřídit svému zahraničnímu zaměstnanci  vízum, může to potvrdit.
 
           V současné době žije v ČR podle oficiálních údajů celkem 128 636  Ukrajinců, 60 931 Vietnamců a zhruba pět tisíc Mongolů. Ti, kteří pracují v  českém průmyslu, zemědělství, stavebnictví a službách, se až na výjimky musejí  podrobovat mafiánské síti zprostředkovatelů napojených na cizineckou policii a  české úřady.
 
 Stejné problémy však mají i stovky Uzbeků a Moldavců a v poslední době i  Slováků, Poláků, Rumunů či Bulharů. Ti totiž jako občané EU nejsou často nikde  hlášeni a pro úřady neexistují, takže s nimi mafie do značné míry libovolně  manipuluje.
 
 Tato čísla jsou oficiální, ale vzhledem k popsanému systému je nutné brát je s  rezervou.
 
            Proces zaměstnávání cizinců je v Česku jeden velký byznys s dělnickým  masem. Během hospodářského boomu v letech 2004-2008 se v Česku vyrojilo přes dva  tisíce pracovních agentur, které dělníky dovážely. Jejich původním smyslem bylo  pokrytí sezonních prací, ale časem se z nich stal nástroj na obcházení zákonů a  předpisů. Vznikl systém, jenž dal vydělat každému: továrně, již zbavil veškeré odpovědnosti; agentuře, která si strhla polovinu výplaty a neplatila odvody;  úředníkům a policistům na úplatcích; a nakonec i cizinci, jenž dostal vysněnou  práci na Západě. Ten ovšem vydělával podstatně méně.
 
            Agentury zahraniční dělníky továrnám pouze pronajímaly.  
 Všechno probíhalo zdánlivě podle zákona o zprostředkování zaměstnání. Velmi brzy  se však byznys rozjel docela jinak, a to za naprosté nevšímavosti - nebo v  horším případě aktivní spoluúčasti - českých úřadů. Dělník měl povolení k  zaměstnání vázáno na jedno konkrétní místo a jako zaměstnanec agentury měl mít i  běžná zaměstnanecká práva. Nikdo neřešil, co se stane, když o místo přijde - a  tak o něj velmi často přišel. Agentura mu oznámila, že než do továrny nastoupil,  bylo jeho místo obsazeno. Anebo ho nastoupit nechala, ale ještě ve zkušební době  dostal bez udání důvodu výpověď. V tomto případě má agentura takového člověka  nahlásit úřadu práce, ten policii a policie zahájí řízení o zrušení pobytu.
 Pokud si zaměstnanec do té doby nestihne sehnat jiné místo, stane se nelegálem.
 
  
 
 Kdo maže, ten jede
 
  
 
 Pro lidi, kteří se na českých úřadech nemají šanci domluvit a často ani netuší,  kde jsou, je to takřka nemožná věc. Zvlášť, když je sama agentura do ilegality  popostrčila, třeba je přestěhovala do jiné ubytovny a oni nevěděli, že musejí  nahlásit změnu adresy. Tak to tě, Mongole, asi budeme muset udat. Leda že...  budeš makat víc za míň peněz. Ostatně, proč bychom tě taky udávali, když nás  nikdo nekontroluje a vyděláme na tom majlant. Sehnali mu tedy novou práci, nebo  ho jen přesunuli o pás dál - ovšem už za úplně jiných podmínek, než za jakými  původně do Česka šel. Patnáct hodin denně, za polovinu výplaty a pod hrozbou  vyhoštění. Pokud chtěl svůj pobyt přece jen trochu zlegalizovat nebo odejít  jinam, nebyl problém - ovšem za úplatek. Ta pravá hrůza však měla teprve začít.
 Vrátit se nemůžeme, znělo unisono, zaplatili jsme za vízum tři tisíce dolarů (ve  Vietnamu klidně i dvanáct tisíc) a máme dluhy. A práci máme, nebo nějakou brzy  seženeme, tak musíme vydržet, není to tak zlé.
 
            Proč měli platit dvanáct tisíc za víza? Protože jim je vyřizovali  rovněž zprostředkovatelé a jejich agentury, napojené na příslušné české  ambasády. Právě v Hanoji, Kyjevě či Ulánbátaru otrokářský řetězec začal; bez toho správného "zprostředkovatele" vízum nikdo nedostal. Dokonce ani  kvalifikovaný dělník, jehož si český podnikatel vybral přímo ve Vietnamu,  zajistil mu kurzy češtiny, postavil ubytovnu a vyřizoval pro něj vízum, jako to  v roce 2008 udělal Zdeněk Pelc, držitel titulu Manažer roku 2000. Mnohdy se  místo zaměstnaneckých víz vydávala víza podnikatelská nebo víza za účelem účasti  v právnické osobě, protože ta jsou k obcházení zákonů vhodnější. Nezaplatíš?
 
 Nejedeš. Tak jednoduché to bylo.
 
  
 
 Z agentury do družstva
 
  
 
 Korupci popisovaly ve svých zprávách tajné služby, kritizoval ji ombudsman, ale  ministerstvo zahraničí i protikorupční policie  larmující skutečnosti vždy  smetly ze stolu. Prý "chybějí důkazy", případně "dělo se to jen před ambasádou  ze strany zprostředkovatelů a Čechů se to netýkalo". Pro kolegu z časopisu  Respekt přitom nebylo vůbec složité za tři dny ve Vietnamu zjistit, že se víza v  Hanoji prodávala na golfovém hřišti za městem, kam pravidelně docházelo vedení  české ambasády. Systém tak na úplatcích vygeneroval miliardy; kde skončily, není  jasné.
 
 Zato je jasné, že šlo teprve o začátek korupčnického kolotoče.
 Úřednicko-mafiánská chobotnice začala nabývat zřetelnějších obrysů v době  propuknutí hospodářské krize a prvního propouštění. Na ubytovnách seděli lidé  bez práce, na stole tři rohlíky, v kapse posledních padesát korun a doma v Asii  astronomický dluh. Komunální politici i neziskové organizace se začali obávat  toho, co se stane, až tisíce lidí chycených do podobné pasti skončí na ulici. A  do toho přijížděli další - i v době, kdy měly úřady práce přestávat vydávat  pracovní povolení a ambasády víza. Měli všechny platné doklady (včetně  pracovních povolení na fiktivní pracovní místa) a netušili, že pro ně ve  skutečnosti nikdo práci nemá. Mafii nešlo o to, aby někoho zaměstnala, nýbrž aby  jej za velké peníze přivezla.
 
            K žádné bezpečnostní a humanitární katastrofě však překvapivě  nedošlo. Již v době vrcholícího ekonomického boomu totiž ukrajinská mafie  zakládala ve velkém takzvaná družstva, která jsou k zaměstnávání načerno přímo  stvořená. Cizinec dostal vízum za účelem účasti v právnické osobě a stal se  členem družstva, přes které byl zaměstnán v továrně. Už se ale nejednalo o
 pracovněprávní vztah, nemusela být uzavřena pracovní smlouva a cizinec nemusel  dostat ani výplatu, protože jeho odměna byla vázána na stanovy a zisky  družstva.
 
            Okrádalo se vesele i ve chvíli, kdy ještě práce byla a mezi  agenturami zuřila konkurence. Skutečné peklo se však  pustilo až později,  paradoxně v momentě, kdy se otrokářské praktiky provalily, zbídačení dělníci  začali poprvé mluvit a stát zavedl alespoň nějaké kontroly (zaměřené především  na neplnění zaměstnavatelských povinností, jako je odvod plateb na zdravotní a
 sociální pojištění zaměstnanců). Úřady práce dostaly pokyny nevydávat nová  pracovní povolení a stávající prodlužovat "s ohledem na situaci na trhu práce".
 Agenturní byznys tak byl rázem v troskách a cizinci se začali masově přesouvat  do družstev.
 
            Jak to vypadalo? "Továrna pro mě práci měla, ale agentura nedostala  povolení. A tak nás každého po třech tisících prodali družstvu, které vědělo, že pro nás povolení dostane. Stálo nás to každého zhruba osm tisíc," vysvětloval  důmyslný systém mongolský dělník Bátar.
 
 Zprostředkovatelé spolu s úředníky zase nařízení jednoduše obešli a našli
 cestičky, jak dělníkům pracovní povolení prodloužit (podle délky za 6-15 tisíc
 korun) nebo obstarat nové (15-20 tisíc) i na neexistující pracovní místo.
 Družstvo mělo v obchodním rejstříku coby předmět činnosti výrobu potravinářských
 výrobků, stavební práce či výrobu elektronických součástek.
 
 Na povolení k zaměstnání pro družstvo (absurdně od téhož úřadu práce, jenž měl
 zároveň kontrolovat legálnost zaměstnání) pak bylo jako místo výkonu práce
 uvedeno pět adres. Patřily továrnám, které dělníky kvůli krizi propustily. Jen
 karty byly úplně jinak rozdány. "Na konci měsíce mi zbyly tak tři tisíce a ty
 padly na ubytování. Pořád mi za něco strhávali, pokuty si dělil mafián s mistrem
 v podniku," popisoval ukrajinský dělník Oleg. Strhávali mu i za zdravotní
 pojištění (v ruce pak měl jen bezcennou kartičku, neboť hned další týden ho na
 pojišťovně mafiáni odhlásili a platby šly do jejich kapsy), tři tisíce platil i
 za zdravotní průkaz, protože pracoval v masokombinátu. Ordinaci ale v životě
 neviděl; i dotyčný doktor byl na mafiánské výplatní pásce. Výsledkem je, že
 salámy, koblihy a jogurty vyrábějí lidé, kteří musejí pracovat i nemocní, kteří
 často bydlí po osmi v kobkách, kde by ani pes nebydlel, a když onemocní, k
 lékaři stejně jít nemůžou.
 
            Kontrol policie ani různých inspektorátů se bát nikdo nemusí - o
 všech totiž mafián ví alespoň tři dny dopředu. Čas od času si tak ke
 spektakulárnímu zásahu, nejlépe v noci a se psy, kdy vtrhnou policisté do
 ubytovny plné vyděšených dělníků, cizinecká policie pozve Českou televizi, aby
 měl divák dojem, že je chráněna jeho bezpečnost. Vtip je ale v tom, že v síti
 kontrol uvíznou jen nešťastníci, kterých se chtějí mafiáni zbavit a na něž
 cizineckou policii přímo zavolají.
 
            Ostatní se u svých bossů zadlužili a nedobrovolně se zavázali, že pro
 ně budou de facto zadarmo pracovat na několik let dopředu.
 
 A pokud se rozhodne cizinec od svého dobrotivého chlebodárce odejít, čeká ho
 minimálně pořádný výprask od najatých ostrých hochů, případně udání na cizinecké
 policii - vždycky se něco najde a vyhoštění je tak snadné... Výměnou jednoho
 bosse za jiného si navíc stejně vůbec, ale vůbec nepomůže.
 
  
 
 Česká republika, ráj podnikatelů
 
  
 
 Ministerstvo práce a sociálních věcí úřady práce i přes alarmující zjištění
 celou dobu obhajovalo, a dokonce chválilo. Nakonec však začal podezření z
 masivní korupce na úřadech práce při vydávání pracovních povolení přece jen
 letos v červnu vyšetřovat Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.
 
 Výsledky zatím nejsou známy.
 
 Mašinerii ale nezastavila ani tato drobná nepříjemnost. Poté, co se zastavil
 byznys s vízy a vydávat pracovní povolení začalo být složitější, se totiž hlavní
 zisky z prodlužování pracovních povolení pozvolna přesouvaly k vyřizování
 živnostenských oprávnění. Zprostředkovatelé, úředníci a cizinecká policie teď
 velmi podobným způsobem dělají z cizinců podnikatele. Ti přitom pracují ve stále
 stejných továrnách, na stavbách či v zemědělství.
 
 Jinými slovy, cizinec nejprve zaplatil desetitisícový úplatek, aby mu úřad vydal
 povolení, které vydat nesměl, na obsazení pracovního místa, které de iure
 neexistovalo.
 
 Potom musel zaplatit další desetitisícový úplatek, aby dostal živnostenský list
 a mohl vykonávat pořád tutéž práci - měl-li štěstí.
 
            Klasický švarcsystém, ve kterém pracují i desetitisíce Čechů, tu
 totiž má jeden problém - nepoměr mezi počtem cizinců a pracovních míst. Kvůli
 krizi míst výrazně ubylo, byznys s přechodem na podnikatelská víza se ale řídil
 zcela jinými pravidly. Mafián si řekne částku (20-30 tisíc), tu dostane a dělník
 zase dostane vízum. Počet cizinců tak několikanásobně převyšuje počet volných
 míst. I to se dá ale řešit. "Pracuju třeba týden, někdy dva, a pak zase dva
 týdny ne. Mafián tam místo mě dá dalšího a takhle nás točí. Nevydělám ani tolik,
 aby mi něco zbylo a mohl bych splácet svůj dluh z Vietnamu, pořád to roste,"
 říká vietnamský dělník Tung. V cizineckých komunitách tak frčí nový, nanejvýš
 perspektivní byznys - lichva.
 
            Vraťme se teď ale k roli cizinecké policie, která má mezi cizinci
 pověst té nejzkorumpovanější instituce pod sluncem. Ta má po celou dobu v
 procesu udělování víz, k jejichž udělení je potřeba povolení k zaměstnání nebo
 živnostenské oprávnění, poslední a nejdůležitější slovo. Až doposud všechna
 podezření z korupce a z toho, že posvěcuje obcházení zákona, odrážela a veškerá
 pochybení odmítala. A to přesto, že členové ukrajinské či vietnamské mafie
 úřadují zcela nerušeně na policejních služebnách celé dny a pro autora textu
 nebyl problém zjistit, že 120tisícová hotovost, kterou se musejí žadatelé při
 touze "podnikat" prokázat, jsou stále jedny a tytéž peníze od zprostředkovatele
 - po získání víza mu pak cizinci vracejí o sedm tisíc víc. "Vždyť těm
 zprostředkovatelům podepsali plnou moc, tak ať to nepodepisují. Je to jejich
 volba. Děje se jim příkoří? Tak ať si stěžují. Anebo ať zůstanou doma, nikdo je
 sem nezval," glosoval novinářská zjištění šéf cizinecké policie Vladislav Husák.
 Jak je možné, že nepřišel na to, že dochází k porušování zákona i účelu pobytu?
 Proč nedala policie podnět k prověřování agentur, které za dělníky neplatily
 sociální ani zdravotní pojištění, a stát tak připravovaly o miliardy korun?
 
 Jednak to prý není její starost, neboť jejím účelem je pouze zjistit, zda je tu
 cizinec legálně nebo nelegálně, a jednak prý si podle zákona nemůže s ostatními
 úřady například informace o platbách pojištění vyměňovat. Takto argumentovaly
 všechny úřady po dva roky - strašně rádi by s tím ti lidé něco udělali, ale ten
 zákon... Ach, ten zákon.
 
  
 
 Zákon je zákon.
 
 Ale který?
 
  
 
 Hromadný přesun v režii zprostředkovatelské, úřednické a policejní mafie směrem
 k živnostenským listům ale paradoxně některým cizincům pomohl udělat první
 krůčky ke svobodě - poprvé se mohli od mafiánů odpoutat.
 
 Jejich podnikatelské vízum totiž není vázáno na jedno místo pobytu, a tak od
 svých bossů prchli a našli si místo sami. Autorovi textu se takových odvážlivců
 podařilo najít jen v Plzni spoustu. Bohužel nikoli v době, kdy se chtěli svým
 úspěchem pochlubit - všichni byli totiž zničehonic vyhoštěni. Až v tu chvíli
 totiž pochopili zcela zřetelně, jak byla jejich snaha komunikovat s českými
 úřady osobně naivní. A že opravdu jediný jistý způsob, jak dostat česká víza, je
 za tučný úplatek právě přes mafii.
 
            Pan Tran (pravé jméno si nepřál zveřejnit), mladý Vietnamec s
 vystrašeným a zoufalým pohledem, tak přišel nedávno kvůli neprodloužení víza o
 manželku se čtyřměsíční dcerkou. Prý soustavně nepodnikala a porušila účel
 pobytu. "Nic jsme neprovedli, jen se nám narodilo miminko. Já tady mám práci a
 dluhy a musím živit rodinu, to je šílené," tiše šeptá čerstvý slaměný vdovec.
 
            Když se jeho ženě miminko narodilo, přerušila na čtyři měsíce platby
 sociálního pojištění. Podle živnostenského zákona může každý živnostník přerušit
 podnikání až na šest měsíců, v případě vážných důvodů teoreticky i jednou
 tolik.
 
 Jenže plzeňská Okresní správa sociálního zabezpečení poslala údaje o přerušení
 plateb sociálního pojištění cizinecké policii a ta tento fakt posoudila jako
 porušení účelu pobytu, neboť podle obchodního zákoníku se podnikáním rozumí
 "soustavná činnost a z dikce zákona o pobytu cizinců vyplývá, že cizinec musí
 plnit účel pobytu nepřetržitě". Ach, zase ten zákon.
 
  

Cílená policejní šikana
 
  
 
 Nechme nyní stranou, že účel pobytu porušují vlastně všichni cizinci, kteří s
 podnikatelskými vízy pracují v zastřeném pracovním poměru - švarcsystém je
 tolerován i u českých občanů a cizinci k němu byli hromadně dotlačeni, takže by
 museli být vyhoštěni všichni naráz a česká ekonomika by zkolabovala.
 
 Argumenty policie mají totiž několik háčků - jednak až dosud ve stejných
 případech postupovala zcela opačně a jednak to podle všeho není tak úplně
 zákonné. "Nikde není napsáno, že se musí podnikat neustále a nepřetržitě," říká
 Martin Rozumek, ředitel Organizace na pomoc uprchlíkům (OPU) a profesí právník.
 "Oni si to odvodili nějakou složitou logickou konstrukcí, které nerozumím, v
 zákoně to prostě není." Stejný názor mají i další oslovení právníci. Připusťme
 ale, že proti sobě stojí dva zákony a vzhledem k tomu, že ani jeden nebyl
 vytvořen k hromadnému zaměstnávání cizinců v továrnách načerno, se mohou jejich
 interpretace lišit. Ostatně, nejsme soud.
 
            Je ale mravně snesitelné takto drasticky rozdělit rodinu? Ve stejném
 cizineckém zákoně stojí i to, že policie musí přihlížet k překážkám bránícím ve
 vycestování a dopadům na rodinu. Dcerka má vízum vázané na otce, ale matka,
 která ji kojí, musí odjet... Policie svůj postup zdůvodnila tím, že zde paní
 nemá rodiče a širší zbytek rodiny, takže je vše přiměřené. Podle policie i
 ministerstva vnitra si cizinka před porodem měla požádat o změnu účelu pobytu na
 "sloučení rodiny" a problémům by předešla.
 
            Jiná Vietnamka z Plzně, jež si nepřeje být jmenována, to tedy podle
 jejich návodu udělala. Žádost o změnu účelu pobytu podala měsíc před skončením
 platnosti podnikatelského víza. Dopadla tragicky. Ani za měsíc nebyla policie
 schopna žádost vyřídit, pak ale na své poměry tryskově mamince vystavila
 výjezdní příkaz, protože na území pobývá nelegálně. Jinak řečeno - mladá žena se
 kvůli neschopnosti či úmyslu policie stala nelegálkou, a i když chodí osobně na
 policii a situaci, do které se dostala vinou policie, se sama snaží vyřešit,
 policie se jí chce stůj co stůj zbavit. Vietnamka si najala i právníka, který
 argumentoval, že žena kojí, nemá desetitisíce korun na cestu a - především - že
 lhůtu neprošvihla ona, nýbrž policie. Šéf cizinecké policie Husák však žádost
 smetl ze stolu s odůvodněním, že o nepřiměřený postup policie nejde a že je
 všechno vlastně chyba žadatelky.
 
            Policie se tedy celou dobu oháněla důsledným dodržováním zákonů - a
 najednou začala postupovat zcela opačně, než "podle zákona" dělala dosud. A co
 možné nebylo, najednou možné je. Stěží dospět k jinému závěru, než že se jedná o
 cílenou policejní šikanu.
 
            Argument, že si úřady nemohou vyměňovat osobní údaje, už neplatí.
 Policie tak dostává od správy sociálního zabezpečení automaticky všechny údaje o
 platbách sociálního pojištění a lidi, kteří například odjeli z důvodů smrti
 rodičů na dva měsíce na Ukrajinu, vyhošťuje kvůli neplnění účelu pobytu. Podle
 Úřadu na ochranu osobních údajů ale policie paušálně žádat o takové údaje
 nemůže. A OSSZ jí je zase nemůže poskytovat. Šlo by to pouze v případě, že by
 byl cizinec obviněn z trestného činu nebo policie postupovala v bezpečnostních
 zájmech republiky. Je tedy každý, kdo se nenarodil v Česku, podezřelý z
 trestného činu či a priori bezpečnostním rizikem? Anebo policie i "sociálka"
 porušují zákon ve velkém?
 
            Získat otázky na podobné odpovědi od policie i od správy sociálního
 zabezpečení není možné. Žádosti o rozhovor či osobní setkání obě instituce
 důsledně odmítají, e-mailem posílají jen nic neříkající fráze. Podle dostupných
 informací je však pravděpodobné, že náhlý obrat kurzu rozhodování policie
 souvisí s novelou cizineckého zákona, jež má zpřísnit podmínky pro zmíněné
 "podnikatele" a vyhošťovat všechny, kteří neplatí pojištění a účelově se
 přihlašují a odhlašují. Paradoxně ale nejmenší šanci získat platné doklady mají
 opět lidé, kteří do spolku mafiánských zprostředkovatelů s vazbami na policisty
 a úředníky nikdy nespadli - nebo se z nich vymanili a odmítli za razítka platit
 desetitisícové částky.
 
  
 
 Potížistko, vyhostíme tě!
 
  
 
 Ve středu je na cizinecké policii v Plzni vždycky rušno, je totiž úřední den. Na
 chodbě se tísní desítky nervózních cizinců, vzduch je skoro k zalknutí. Na první
 pohled ale zaujmou postavy, které jsou v jednom kole. "Prosím vás, jak to vypadá
 s mojí žádostí?" - "Musíte počkat." - "Ještě vám dlužím nějaké drobné." - "To
 nechme na příště..." Přímo pod cedulí "zákaz provozování podnikatelské činnosti,
 například prodeje kolků" tu prodávají a vyřizují dokumenty zprostředkovatelé,
 kolem nichž nevšímavě procházejí policisté.
 
 "To je úplně normální," říká výbornou češtinou Ukrajinka Olga Kovalová. Ta
 dopadla stejně jako Tranovi - nikdy pod mafií nepracovala, ale zčistajasna
 nedostala vízum proto, že navštívila nemocné rodiče na Ukrajině a v době, kdy tu
 nebyla, přerušila platby pojištění. Teď se s policií bude soudit, a proto si jde
 pro takzvané vízum strpění, které má dostat do doby, než soud rozhodne.
 
            Policisté, kteří netuší, že je pozoruje novinář, se s ní ale nijak
 nemazlí. "Nemám čas, nic o tom nevím. Přijďte jindy, na starosti to má Pihera a
 ten taky nemá čas." Právě policista Pihera druhý den sděluje paní Olze, že je
 "potížistka" a že ji stejně vyhostí. S novináři se opět nikdo bavit nechce.
 
            O systému udělování víz a nejrůznějších povolení cizincům v Česku má
 paní Olga jasno: "Kdybych se obrátila na mafiány, vízum by bylo." Jejím slovům
 ostatně napovídá i fakt, že najít lidi, kteří ve stejné situaci jako Tranovi
 nebo paní Kovalová vízum dostali, je překvapivě jednoduché. Stačí k tomu málo.
 Pod příslibem anonymity přiznávají, že existuje způsob, jak žádosti pomoct. "Teď
 se ale přístup cizinecké policie hodně zpřísnil a ani zprostředkovatelům zvyklým
 na policii zařídit cokoli to nejde tak snadno. Záleží teď na sociálce a na
 dobrých kontaktech s některými policisty," poodhalují zákulisí vízového procesu
 v západočeské metropoli. I proto mafie začala dojíždět. To potvrzuje i jeden ze
 zprostředkovatelů, kterého se autorovi textu podařilo zkontaktovat. "Výpis
 plateb jde sice vyčistit tak, aby bylo všechno v pořádku, ale policie si může
 najít i něco jiného." Po chvilce se rozpovídá a stěžuje si, že policie změnila
 pravidla a například i v Brně, kde to bylo "bez problémů", najednou začali dělat
 "stejné potíže". Jeden z jeho naštvaných kolegů je ještě sdílnější. Podle něj
 teď zbývá už jen pár míst, kde to jde dělat "postaru", například Olomouc, kde je
 málo cizinců. A jaký to přineslo výsledek? Vízum už nestojí obvyklých dvacet
 tisíc, nýbrž rovnou pětačtyřicet.
 
            Po celou dobu stát otrokářství, vykořisťování a korupci jenom
 přihlíží. Zatím jediné významnější opatření nové vlády je zrušení inspektorátů
 cizinecké policie a převedení části jejich agendy pod ministerstvo vnitra.
 "Dojde k eliminaci případů zprostředkovatelství, klientelismu a korupce,"
 glosovalo krok ministerstvo.
 
 Jako by jedno rozhodnutí ze Strakovy akademie mohlo zatnout tipec všem těm,
 kteří si ve zločineckém systému našli kšeft s nejvýnosnější komoditou na světě -
 lidským zoufalstvím.
 
  
 
 Důkazy nejsou... Dělo se to jen před ambasádou a Čechů se to netýkalo. 
V cizineckých komunitách se naplno rozjel nový byznys - lichva. "Nikdo cizince
 nezval," říká šéf české cizinecké policie, jež má u gastarbeitrů pověst
 nejzkorumpovanější instituce.