Ivan Puljuj – ukrajinský fyzik v česko-německé Praze

Velká část historických článků na těchto stránkách se obírá střídavě událostmi z let 1918 a 1968. Nechceme sice být zajatci těchto dvou výrazných jubileí, upozornění na zdánlivě zcela vzdálené osobnosti a děje však mnohdy evokuje současnou ukrajinskou situaci i rozdíly, které ji charakterizují ve srovnání s časově vzdálenými obdobími…

Postava Ivana Puljuje (1845-1918) začala zajímat Ukrajinu ve větším rozsahu až v posledních třiceti letech. Tento fyzik elektrotechnické specializace získal už za života minimálně evropské jméno, v sovětských dobách však patřil k těm, kteří se museli z ukrajinského vědomí jakoby vypařit. Svými názory a činností se totiž neshodoval s komunistickým konstruktem ukrajinského vědce či vůbec Ukrajince správného politického profilu. Dnes platí naopak za jednoho z odborníků, kteří Ukrajince propojovali s rozvojem moderního evropského bádání v jedné z přírodních a technických věd a z tohoto hlediska je vysoce ceněn. Pro nás je navíc významnou, do jisté míry složitou osobou česko-ukrajinských vztahů.

V Puljujově životě se od mládí zajímavě prolnuly a doplňovaly velmi odlišné složky – snad to bylo proto, že postupně absolvoval teologickou i filosofickou fakultu vídeňské univerzity (přírodovědná tehdy ještě neexistovala). V praxi byl po celý následující život na jedné straně fyzikem a učitelem tohoto oboru, na straně druhé se prosadil jako překladatel a publicista. Byl tak i představitelem humanistického oboru, aktivně rozvíjel ukrajinský jazyk a snažil se v rámci možností o rozvoj ukrajinské komunity v rámci Rakouska-Uherska i Ruska.

Puljuj, narozený na počátku roku 1845 v nevelkém haličském městě Hrymajliv, nemohl samozřejmě v mládí tušit, že bude téměř polovinou života spjat s Čechami a Prahou. Jako mnoho svých vrstevníků získal vysokoškolské vzdělání v centru Rakouska-Uherska. Už na přelomu 60. a 70. let 19. století se stal nadšeným stoupencem ukrajinského jazykově-národního směru, který v západních částech Ukrajiny zápasil se směrem ruským neboli moskvofilským. V jistém rozsahu a směru se tak rozhodovalo o bytí a nebytí ukrajinštiny.

Své „ukrajinství volbou“ spojil Puljuj s aktivní snahou o překlad části Nového zákona do tehdejší ukrajinštiny. Tato činnost byla částí tehdejších kněží i církevních hodnostářů vnímána s nelibostí nebo přímo nepřátelsky, neboť narušovala dosavadní monopol církevní slovanštiny, Puljuj ovšem soudil, že Ukrajinci mají právo číst nejdůležitější texty křesťanského vyznání v jazyce svého národa. V tom se shodoval se spisovatelem a překladatelem, Ševčenkovým vrstevníkem Pantelejmonem Kulišem, který začal pracovat na překladu Bible už o něco dříve. Oba muži, které od sebe dělila jedna generace, spolupracovali na tomto úkolu po celé další čtvrtstoletí, až do Kulišovy smrti na sklonku 19. století. Puljuj pak už bez Kulišovy pomoci zápasil o to, aby vytištěný text ukrajinské Bible mohl být rozšiřován v ruské části Ukrajiny, kde až do roku 1905 byl tisk knih v ukrajinštině výrazně omezován. Zasazoval se také vší silou svého vlivu o zřízení ukrajinské univerzity ve Lvově a o práva Ukrajinců v této části Předlitavska, kde byla omezena vládnoucími Poláky.

Obraťme se však už k Puljujově vědecké činnosti, která byla pro jeho osobní profil neméně důležitá než snahy ukrajinistické. Po kratším působení v Riece a Štrasburku se vrátil do Vídně, odkud přešel v roce 1884, těsně před svou čtyřicítkou, do české metropole. Místo našel na jedné z dvou pražských polytechnik. Protože to nebyla polytechnika česká, nýbrž německá, ovlivnilo to Puljujovo postavení v prostředí tehdejšího Českého království. Důležité bylo i to, že jeho manželka byla Němka.

Šest dětí, které manželé přivedli na svět, bylo proto vychováváno v němčině a ukrajinštině, nikoli česky. V důsledku trvalého česko-německého soupeření ve stověžaté matce měst nemohl být Puljuj vnímán z české strany zcela jednoznačně jako „náš člověk“. V Ottově slovníku naučném se mu nicméně dostalo poměrně dlouhého hesla a v určitém rozsahu se o něm zmiňovaly občas s uznáním i české noviny a časopisy.

Puljuj se prosadil především v oblasti tehdy sotva zrozené, ale rychle se rozvíjející elektrotechniky, zkoumal katodové paprsky a vytvořil už v roce 1882 tzv. fosforenční lampu, které bývají označovány za předchůdkyně lamp Roentgenových. Tento vynález a další výzkumy, které s ním souvisely, udělaly z Puljuje jednoho z těch, kteří souběžně pracovali na objevu, který je už skoro 125 let spojován s Roentgenovým jménem.

Ukrajinský, někdy až lítostivě-ublíženecký postoj k tomuto „ukradenému objevu“ charakterizuje určité stádium vývoje národa, který musí stále ještě bojovat o své místo na slunci. Takové snahy nám mohou připadat trochu přitažené za vlasy, také Češi si ovšem prošli kdysi podobnými situacemi a představami. Význam těchto i jiných Puljujových snah a objevů se tím nijak nesnižuje.

Pokud jde o ten hlavní, pak hvězdná hodina Ivana Puljuje přišla a zároveň nepřišla dne 17. února 1896, kdy přednášel o této tematice v němčině on sám. Leden i únor toho roku byly však v Praze přímo přesyceny přednáškami různých českých i německých odborníků o téže tematice. Otázka priority objevu nebyla řešena jednoznačně: ve Věstníku České akademie věd a umění např. čteme: „Jest nesnadno si zde zaručiti prioritu o mnohých věcech v době, kdy fysikové celého světa o témže problému pracují“.

Pro neodborníka je velmi těžké se v této problematice orientovat, je však zjevné, že také někteří tehdejší čeští vědci měli k vynálezu paprsků pojmenovaných podle Roentgena blízko. Zároveň se někteří čeští vědci vyslovili o Puljujových objevech v této oblasti s uznáním (Čeněk Strouhal a Vladimír Novák) a jeden z českých ilustrovaných týdeníků, Světozor, otiskl v poslední lednový den roku 1896 fotografii zastřeleného morčete pořízenou „dle methody prof. Roentgena při světle kathodovém pomocí lampy prof. Puljuje“.

Nebylo by však šťastné zužovat význam Puljujova celoživotního úsilí jen na tento jeden moment. Velký význam měl jako odborník, který se podílel na stavbě prvních elektráren nejen v Praze, ale i v menších českých městech (Františkovy Lázně, Cvikov, okolí Vyššího Brodu). Často se dostával do kontaktu a diskusních střetnutí se svým mladším vrstevníkem, známým českým elektrotechnikem Františkem Křižíkem. Těmto střetnutím byli přítomni i významní představitelé české politiky, např. náměstek pražského primátora Jan Podlipný. Bude ještě třeba vysvětlit tyto Puljujovy zásluhy, např. právě v oblasti českého elektrárenství, podrobněji – to však může učinit jen skutečný znalec oboru.

V závěru života, kdy Puljuj už ukončil svou vědeckou činnost, se více než kdy dříve zapojil do činnosti publicistické a organizační. V počáteční fázi první světové války vysvětloval ve svých brožurách a článcích ukrajinské aspirace a spojil naději na jejich realizaci s nadějí ve vítězství Německa a Rakouska-Uherska. Zároveň se stal hlavním činitelem, který zajišťoval pomoc ukrajinským válečným uprchlíkům z Haliče a Bukoviny, kteří se ocitli v Praze nebo jinde v Čechách. Pokoušel se zajistit možnost výuky ukrajinských dětí v jejich mateřštině a pomáhal při sbírání finančních prostředků pro tyto dočasně existující školy. Uprostřed této práce ho zastihla těsně před 73. narozeninami smrt, dožil se ale vzniku ukrajinského státu s centrem v Kyjevě. Pohřben byl na smíchovském hřbitově právě před sto lety, 5. 2. 1918.

Ivan Puljuj byl vnímán meziválečnou ukrajinskou emigrací jako představitel předchozí uprchlické vlny – proto mu byla odhalena v roce 1930 na domě ve smíchovské Preslově ulici, kde bylo jeho poslední pražské bydliště, pamětní deska. Je zajímavé, že později, v podmínkách poúnorového Československa, kdy spolková a vydavatelská činnost českých Ukrajinců byla umrtvena, pokračovala jakoby navzdory snaha starších představitelů této komunity o poznání a dokumentaci jeho odkazu. Dnes je zkoumán Puljujův odkaz ve větším rozsahu přímo v Ukrajině, kde už vyšly autorovy sebrané studie i korespondence, v českém prostředí je však nadále třeba usilovat o upřesnění údajů týkajících se jeho života a díla.

(boz)

Autor, zdroj a více info na https://www.myaukrajina.cz/node/439