Úkol navíc pro ukrajinisty: „rozeberme“ Miloše Zemana!

Ani na těchto stránkách se nelze vyhnout projevu českého prezidenta v Bruselu z 10. října, kde mluvil také o Ukrajině, Rusku a Krymu. Tento Zemanův výkon sice zhodnotili, pro prezidenta nelichotivě, mnozí čeští politikové i novináři, ale na situaci je možno a třeba se podívat i z trochu jiného úhlu.

Vidím tu nové zadání pro ukrajinisty a nejspíš také pro rusisty, ač za ty druhé mluvit nemohu. Prostě je tu pro nás úkol navíc: zkoumejme a „rozeberme“ Miloše Zemana! A pokusme se to udělat „sine ira et studio“, ačkoli to nebude příjemné ani snadné! Rozebíráním nemíním žádnou vivisekci, ale prostě střízlivý pohled na vztah Zemana k zemi, kterou mají ukrajinisté znát lépe než obyčejní občané nebo vědci jiných oborů.

   
Ano, prezident Zeman, zejména v současném stádiu, by měl zajímat i představitele úplně jiných disciplín, např. psychology nebo znalce některého příbuzného oboru. Českého prezidenta je však nutno, hlavně na základě reálií z posledních skoro pěti let, zkoumat také ukrajinisticky. Tento úkol má už ostatně svou předhistorii, ale v dnešní době se na všechno snadno pozapomene. Platí to i v případě výměny korespondence skupiny ukrajinistů s prezidentem z přelomu léta a podzimu roku 2014. Nesoustavná výměna názorů tehdy skončila do ztracena.

Zeman se radit s ukrajinisty samozřejmě nepotřebuje a oni ho zase nepovažují za člověka schopného pronášet o Ukrajině kvalifikované rozbory a soudy. To ale není řešení. Ukrajinisté se opravdu nemohou zabývat jen jazykem, literaturou nebo jinými duchovními produkty země, která je z různých důvodů zajímá, a jejího titulního národa. Měli by řešit, proč a jak Češi Ukrajině rozumějí nebo nerozumějí a co se s tím dá dělat, pokud to vůbec jde.

Nechat stranou je třeba vše, čím Miloš Zeman na konci svého mandátu popouzí minimálně polovinu obyvatel Česka obecně. My musíme uvažovat jen o věcech čistě ukrajinských. Jaké vlastně byly a jsou zdroje vědomostí současného českého prezidenta o Ukrajině a kde je tento muž, dnes prezident, kdysi a kdesi načerpal? Jak je dále doplňuje? Je prostě nutno Zemana, bez ohledu na to, co ještě vytvoří a zkomplikuje, nastudovat, abychom pochopili něco obecnějšího. Mám na mysli škálu názorů, pnoucí se v české veřejnosti od ukrajino-lhostejnosti přes ukrajino-skepticismus až po úplnou ukrajinofóbii. Tyto dílčí postoje, týkající se země „mezi Ruskem a Evropou“ nebo „na okraji střední Evropy“ sjednocují dodnes velkou část české společnosti.

Zeman jistě není jediným patronem a mluvčím těchto lidí – on jen završuje zhruba stopadesátiletou tradici tohoto postoje. Jeho mluvčími byli početní čeští politici a kulturní činitelé – lze si jen klást otázku, zda jich nebylo vlastně víc než těch druhých, kteří se snažili Ukrajinu pochopit a s jejími snahami sympatizovali. A samozřejmě si musíme být jisti, že i po Zemanovi nejen vstanou, ale halasně zazní noví stoupenci podobných názorů, kteří nás budou zahrnovat podivnostmi a absurditami. Na druhé straně reakce mnohých českých odpovědných činitelů na Zemanovo vystoupení mohly i ukrajinisty potěšit.

Chce to tedy obrnit se trpělivostí a studovat – pomalu a bez naděje v každodenní „senzační objevy“. Asi ani poté většinu Čechů, kteří jsou „unaveni Ukrajinou“ a mají jí „plné zuby“, jak o tom také čteme, nepřesvědčíme, ale nešť! Je jistě pěknější a možná zajímavější poukazovat na světlé stránky vzájemných vztahů, ale hleďme si i těch druhých…

(Kdo se ujme pokračování?)

(boz)
Bohdan Zilynskyj

Autor,zdroj, foto https://www.myaukrajina.cz/index.php/node/357