Rozhovor s editorkou antologie Expres Ukrajina, Ritou Kindlerovou...

- Jak jsi začala překládat z ukrajinštiny? V které době a jak tě to napadlo?
- Začala jsem ještě na univerzitě, za studií novořecké a ukrajinské filologie. Něco jsem ukazovoala vyučujícím, ale moje překlady odmítali. Protože jsem začínala u poezie, nelíbilo se jim, že nedodržuji tradiční slovanský verš, rým apod. Tehdy mě strašně zaujal Antonyč, o němž jsem se dověděla na semináři Jurije Kovaliva v Kyjevě. Byl to zvláštní seminář - chodila jsem na něj já, jeden Číňan a dvě Rusky, žádný Ukrajinec. To bylo někdy v polovině 90. let. Tak jsem začala Antonyče překládat do novořečtiny, protože se jeho básně líbily našemu řeckému lektorovi. Od té doby občas nějaké básně do novořečtiny přeložím, Řekům se líbí a otiskují je. Zanedlouho mi v Aténách vyjdou překlady Oksany Zabužko a některých českých básníků 20. st. - Skácel nebo Zahradníček.

- Není to divné překládat do cizího jazyka? O to více poezii? Nebojíš se, že tě budou kolegové obviňovat z amaterismu a neprofesionality?
- Vždycky se bojím, když něco překládám, ale nikdy bych si třeba nedovolila překládat do ukrajinštiny, to je příšerně těžké. Navíc znám ukrajinský překlad Švejka, je jedním z nejlepších. Ukrajinština je velice těžký jazyk, pro mě napříkald mnohem složitější než novořečtina. A navíc si myslím, že na něco mám talent a na něco ne.

Celý článek čtěte na http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=23755

autor © Natalka Sňadanko

Zdroj: www.iliteratura.cz.