Aktuality
Popraveni hladem: neznámá genocida Ukrajinců 1932–1933
V Ukrajině tehdy umíralo každý den - 25 tisíc lidí, každou hodinu - 1000 lidí, každou minutu - 17 lidí.
Peklo, v němž se Ukrajina ocitla na počátku třicátých let 20. století, nelze srovnat s ničím v ukrajinské ani světové historii.
Hladem trpěly nejvíce děti, které tvořily třetinu obětí hladomoru.
Proč se Stalin v roce 1932 rozhodl zahubit obyvatelstvo Ukrajiny?
Jedním z důvodů byla skutečnost, že Ukrajina byla místem, kde vznikaly vzpoury proti násilné kolektivizaci.
Aby byla zavedena úplná státní kontrola nad soukromými hospodářstvími, byl na Ukrajině vyhlášen proces kolektivizace. Individuální hospodářství se měla spojit do státem kontrolované kolektivní farmy. Většina ukrajinských rolníků kladla kolektivizaci odpor. Režim na to odpověděl zahájením kampaně proti rolníkům, mezi nimiž v té době bylo 80 % Ukrajinců.
Stalin použil kruté represe a uměle vyvolaný hladomor, aby demonstroval svou bezprostřední moc na Ukrajině. Jakékoli plány Ukrajinců na autonomii nebo nezávislou republiku byly zmařeny. Měly být zlikvidovány také veškeré projevy těchto tužeb: ukrajinský jazyk, ukrajinská kultura, historie i ukrajinská inteligence. Bolševický režim se rozhodl, že prostřednictvím hladu srazí ukrajinský národ na kolena a na hrobech milionů mrtvých ho donutí začít budovat „komunismus“.
Nařízením centrální sovětské vlády, lidově zvaným „zákon pěti klásků“, se zakazoval jakýkoliv obchod v zemědělských oblastech, pozastaveno bylo zásobování vesnic potravinami, pobytem v gulagu, deseti lety vězení nebo smrtí zastřelením se trestalo jakékoliv použití obilí. Do té doby soběstačným rolníkům byl zabavováno nejen obilí, ale i dobytek, mouka, zelenina či osivo na příští rok. Lidi zatýkali za několik klásků sebraných na poli. Právě proto se tomuto zákonu mezi lidmi říkalo "zákon o pěti kláscích". Na polích Ukrajiny vyrostly strážní věže. NKVD z Ukrajiny vyvezla veškerá hospodářská zvířata a prakticky všechny potraviny.
Od ledna 1933 byla území Sovětské Ukrajiny a Kubáně, v nějž převažovalo ukrajinské obyvatelstvo, obklíčena vojenskými jednotkami, aby se zabránilo odchodu rolníků hledajících potravu do jiných částí Sovětského svazu. Platil zákaz prodeje vlakových jízdenek Ukrajincům. Pozemní komunikace byly zataraseny speciálními policejními oddíly a místními aktivisty. Vstup do země byl povolen jenom na zvláštní povolení. Překročení tohoto nařízení se trestalo zastřelením.
Hladomorem byly nejvíce postiženy dnešní Poltavská, Sumská, Charkovská, Čerkaská, Kyjevská a Žytomyrská oblast. Každou minutu tehdy na Ukrajině umíralo hlady sedmnáct lidí, tisíc každou hodinu, takřka dvacet pět tisíc lidí denně.
Cynismus Stalinova zločinu nelze pochopit lidským rozumem: starobylý národ zemědělců byl likvidován uměle vyvolaným hladomorem.
V době hladomoru působilo v sovětské Ukrajině 252 provozoven Torgsinu. Hladovějící rolníci byli jejich převládajícími klienty, za zlaté a stříbrné výrobky (zejména křížky, prstýnky, náušnice apod.) dostávali tzv. výměnné kupony. Majitelé kuponů je však nemohli ihned vyměnit za potraviny. Velmi často se procedura výměny protáhla až na dva měsíce – v té době už majitelé kuponů mnohdy nebyli mezi živými. Existovalo tajné nařízení neslibovat klientům rychlou výměnu.
"Zlato z domácností... musí být shromážděno s pomocí systému Torgsinů, načež poslouží zájmům proletářského státu."- Vyhláška Ukrajinské ekonomické rady při Radě lidových komisařů USSR o zřízení Celostátní ukrajinské kanceláře Torgsinu ze dne 29. března 1932.
Sovětská vláda za pomoci systému "Torgsinů" odebrala obyvatelům Ukrajiny v roce 1932 21 tun zlata a 18,5 tun stříbra a v roce 1933 44,9 tun zlata a 1420,5 tun stříbra.
Hladomor v letech 1932–1933 nebyl způsoben neúrodou či suchem. Kromě jiného to potvrzuje i skutečnost, že lihovary běžely na plný výkon a zpracovávaly nejkvalitnější obilí na líh za účelem exportu.
V době, kdy na Ukrajině řádil hlad, export obilí rostl: zatímco v roce 1929 činil 0,26 milionů tun, v roce 1932 bylo vyvezeno 5,18 milionů tun obilí a v roce 1933 1,76 milionů tun.
2 miliony tun obilí by stačilo k nasycení 10 milionů hladovějících lidí po dobu jednoho roku.
SSSR popíral hladomor před světovou veřejností a odmítal humanitární pomoc nabídnutou jinými zeměmi a mezinárodními dobročinnými organizacemi. To je další nepopiratelný důkaz skutečnosti, že hladomor byl uměle vyvolán.
Zatímco Sovětský svaz vyvážel obilí a odmítal humanitární pomoc nabízenou jinými zeměmi, západní vlády věděly o hladomoru, ale jejich postoj byl následující: "Je pravda, že máme, samozřejmě, určité informace o hladu na jihu Ruska, jež potvrzují zprávy, které se objevily v tisku... Nechceme je však zveřejnit, neboť by to urazilo sovětskou vládu a poškodilo by to naše vztahy s ní." Úryvek z dokumentu Ministerstva zahraničí Velké Británie
Takové známé osobnosti jako spisovatel George Bernard Shaw a francouzský předseda vlády Édouard Herriot po návratu domů z cesty do Sovětského svazu, jež byla detailně naplánována Stalinovým režimem, nadšeně vyprávěly o sovětských úspěších, o spokojených a sytých venkovanech.
Ukrajina hladomor v letech 1932–1933 oficiálně prohlásila za akt genocidy. Takto jej také chápe dalších šestnáct států (Austrálie, Vatikán, Gruzie, Ekvádor, Estonsko, Kanada, Kolumbie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Paraguay, Peru, Polsko, Portugalsko a USA). Českom Přijato bylo jen usnesení Poslanecké sněmovny u příležitosti 75. výročí hladomoru, které hladomor prohlašuje za trestný čin stalinistického režimu.
Každoročně si poslední sobotu v listopadu na Ukrajině připomínají nevínných obětí hladomoru. Po celé Ukrajině jsou zapalovány miliony svíček, aby byla uctěna památka nevinných obětí uměle vyvolaného hladomoru.
