Mohl pocházet český světec – sv. Ivan poustevník – z Ukrajiny?

Panteon českých světců je vytvářen osobami z více než tisíciletého období – od svatých Cyrila a Metoděje až po podstatně méně známého Jana Nepomuka Neumanna. Někteří z těchto světců mají však jen polooficiální status a nejsou uznáváni katolickou církví jako ti praví. To je i případ často zapomínaného svatého Ivana.

Tento poustevník, zobrazovaný většinou s laní, patří k značně záhadným postavám z počátků dějin přemyslovského státu. Příslušník neznámého knížecího rodu se podle legend vzdal z nechuti ke světské moci nástupnictví na trůn a raději opustil svou vlast. Nechtěl za žádnou cenu nastoupit jakoukoli mocenskou roli. Odešel proto raději do tehdy málo osídlených pohanských Čech.

Usadil se jako poustevník v odlehlé skalnaté krajině u dolní Mže či Berounky v údolí říčky Loděnice – později zde vznikla obec Svatý Jan (kupodivu ne Ivan!) pod skalou. Nedaleko odtud byl později vybudován slavný Karlštejn. Ivan zde prožil podstatnou část života. Na sklonku svého života ho tu také náhodou nalezl kníže Bořivoj. Ivan se podle legendy zasloužil o to, že nejen Bořivoj, ale i jeho choť Ludmila přijali křesťanskou víru. Tím bylo jeho životní poslání naplněno a Ivan v poustevně dokonal svůj život.

Svatý Ivan na Karlově mostě - sedící postava vpravo nahoře.
Uvedené vyprávění je dobře známé všem těm, kdo se orientují v českých dějinách počátku přemyslovské doby. Neméně známé jsou ale i rozpaky, se kterými část českých dějepisců přistupovala už od konce 18. století k samotné Ivanově existenci. Někteří z nich soudili, že jde o postavu druhotně vymyšlenou a účelově využitou v barokní době. Účelem mělo být rozšíření počtu českých světců prostřednictvím nevšedního poustevníka z prvokřesťanských časů. Právě barokní doba přispěla nejvýrazněji k rozšíření kultu svatého Ivana v oblasti literární a písňové, ale také výtvarné. Vždyť svatý Ivan vévodí i známému sousoší s Turkem a křesťanskými zajatci na Karlově mostě! Popularita plně neuznaného světce přetrvala i 19. a 20. století, a to díky dílům známých i méně známých autorů – od Karla Hynka Máchy přes Jaroslava Vrchlického a Antonína Dvořáka třeba až po Františka Nepila.

O tom všem vypraví kniha Album svatoivanské od Jiřího Ševčíka, vydaná v roce 2002. Zde jsou popsány všechny prameny, které zčásti vzešly i z východoevropského prostoru. Ševčík také nabízí výčet teorií o tom, odkud vlastně svatý Ivan pocházel. Termín “chorvatský“, který je v této souvislosti v pramenech uváděn, je totiž z historického hlediska dost nejednoznačný a může být aplikován nejen na okraj Balkánu, ale také na oblast osídlení někdejších Bílých Chorvatů. Jednalo se o kraj za Karpaty či Tatrami – na pomezí dnešního Polska a Ukrajiny.

Z tohoto hlediska si vývoje svatoivanských legend všímal český filolog František Tichý, od jehož smrti uplynulo letos v březnu právě padesát let. Ve svých studiích psaných mezi koncem 30. let a rokem 1967 (např. v poznámkách k antologii Z legend svatoivanských z roku 1945) se jednoznačně přiklonil k názoru, že místem původu svatého Ivana byla dnešní Ukrajina, protože Bílými Chorvaty byli míněni Ukrajinci.

Kdyby byla tato teze pravdivá, znamenalo by to, že jeden z nejstarších českých světců, vrstevník svatých Cyrila a Metoděje, přišel do Čech z prostoru dnešní Ukrajiny jakoby ve stopách praotce Čecha. Muselo by se to stát v době, kdy se v tehdejší Kyjevské Rusi teprve prosazovalo pravoslaví v zápasu s jinými náboženstvími.

Je zajímavé, že Česká pravoslavná církev na rozdíl od církve katolické Ivanovo světectví uznává, zároveň se však jeho kult přímo v Ukrajině nikdy nerozšířil a jménem svatého Ivana tam bývá označován kterýkoli svatý Jan, ať Křtitel, Evangelista nebo některý místní světec.

Hlavním problémem svatoivanské tematiky zůstává nedostatek pramenů k této postavě. Jednoznačnou místopisnou interpretaci prostě neumožňují. Nepřekvapí, že František Tichý zůstal se svým názorem osamocen a většina historiků se přiklání k odlišným výkladům – dnes se původ světce hledá spíše kdesi v severovýchodním Německu. U příležitosti svátku sv. Ivana, vzpomínaného vždy 25. června, má ale smysl upozornit na možnou ukrajinskou variantu jeho životního osudu. Ta trochu pohádkovým způsobem zdobí naši představu o prapočátcích česko-ukrajinských vztahů.

(boz)

PhDr. Bohdan Zilynskyj, Ph.D., historik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. (bohdan@myaukrajina.cz)

foto: Svatý Ivan na Karlově mostě - sedící postava vpravo nahoře.

 Zdroj, autor a foto https://www.myaukrajina.cz/node/508