22. 11. 2024 05:55
Hej, plyve kača po Tysyni ... Pikkardijska tercija
Když se lvovská kapela Pikkardijska tercija pozdravem Slava Ukrajině! loučí v pražském divadle Broadway s diváky, tleskají jí stovky lidí v hledišti vestoje.
Když se lvovská kapela Pikkardijska tercija pozdravem Slava Ukrajině! loučí v pražském divadle Broadway s diváky, tleskají jí stovky lidí v hledišti vestoje.
Oblíbená mužská vokální skupina, která slaví úspěchy již zhruba dvě desítky let, je vnímána jako jakýsi hudební posel Ukrajiny. Od té doby, co jeden z hitů pěveckého sboru zazněl při masovém pohřbu obětí postřílených loni při protestních demonstracích, provází jejich tklivý zpěv četné pietní akce i pochovávání vojáků zabitých na východní frontě.
„Bez vlastního přičinění jsme se stali součástí tragických událostí. Nejsme však žádní hrdinové. Píseň jsme nazpívali už v roce 2002 a byla velmi oblíbená. Sotva kdo mohl tušit, jaký osud ji čeká,“ řekl Aktuálně.cz zpěvák Andrij Kapral.
Kultovní skupina, která vyhrávala soutěže na Ukrajině a pořádala koncerty po celém světě, se paradoxně do širšího povědomí ve své zemi dostala právě díky písni, kterou účastníci protestů na Majdanu pustili ze záznamu v den pohřbu jedné z prvních obětí. Vyvolalo to tehdy takové emoce, že se lidová balada Hej, plyve kača po Tysyni (Hej, pluje kachňátko po Tise) stala jakýmsi symbolem, neformální smuteční hymnou.
Vznikla přitom pravděpodobně před více než stovkou let v Karpatské Ukrajině a teskně vypráví o želu matky, loučící se synem zabitým ve válce. Její text jakoby předvídal tragické události, které Ukrajina prožila v posledních dvou letech.
Tisíce ukrajinských matek pochovaly své děti a podle umělců stále není vyhráno. “Dosud je cítit dech války a nevíme, co bude dál. Musíme ale věřit, že to, co děláme, je správné. Možná dokonce válka, anexe a všechno negativní, co jsme dosud prožili, je krok k tomu, abychom se zamysleli nad svou budoucností,“ říká. Podle jeho slov je Ukrajina stále ve válce, i když se momentálně nebojuje. „Rusko na nás zaútočilo, vzalo nám část území a chtělo si vzít další. Lidé projevili velké vlastenectví, když prakticky s holýma rukama šli proti tankům… Nevíme však, co nám nepřítel ještě chystá “.
