Halja Mazurenko: Akvarely
přel. Václav Daněk, Tomáš Vašut a Petr Borkovec, vyd. Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny v Čechách, Praha 2005
Halja Mazurenko: Akvarely, přel. Václav Daněk, Tomáš Vašut a Petr Borkovec, vyd. Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny v Čechách, Praha 2005
Nedávno jsem se zúčastnila prezentace knížky ukrajinské emigrantské básnířky a malířky Halji Mazurenko ve Slovanské knihovně NK. Nejdříve k prezentaci; musím se přiznat, že jsem byla šokovaná. Vystoupil ředitel Slovanské knihovny, doc. Morávková, která knížku uspořádala, prof. Marvan, překladatel Václav Daněk a jakási paní, která řekla jen pár slov na konci a nebylo jasné, v jakém je vztahu k celé akci či knize. Nejdříve mluvil ředitel Slovanské knihovny, pan Babka. Uvítal s velkým potěšením další knihu týkající se ukrajinské emigrace v Československu a vyzdvihl práci všech, kteří se na ní podíleli. Dále už vystupovali prof . Marvan a doc. Morávková. I když prof. Marvan mluvil velmi nezřetelně a stejně tak četl básně z knihy (nejsem české národnosti), pochopila jsem z jeho řeči, že obdivuje doc. Morávkovou a přirovnával ji k samotné básnířce Mazurenko a k Orestu Zilynskému, což byl propagátor ukrajinské kultury v Československu a zemřel zřejmě za záhadných okolností. Zde mě napadá, zda měla Halja Mazurenko opravdu tak strašný osud, o jakém psala i jak nám jej předložil prof. Marvan a následně doc. Morávková. Vždyť ušla represím, dostala se do Velké Británie, kde mohla svobodně malovat i psát a nebyla persekvována jako většina ukrajinské inteligence, která neměla možnost se na západ dostat a byla prakticky zlikvidována již před 2. světovou válkou.
Prof. Marvan mluvil velice pateticky a stejně tak po něm i doc. Morávková, která se zabývá ukrajinskou literární emigrací v Československu a považuje Mazurenko za největší ukrajinskou básnířku 20. století, což je velice přehnané a neadekvátní stanovisko. Poté ještě přečetl několik svých překladů pan Daněk.
Když jsem pak dostala jeden výtisk, musela jsem konstatovat, že kniha má podobu samizdatů, které se k nám na západ občas dostaly z komunistických zemí před rokem 1990. Je nekvalitně vytištěná, černobílé reprodukce jsou velice špatné, celkově brožurka působí jako kopie z dokumentu ve Wordu. Překvapilo mě to, protože dílko vyšlo s finanční podporou Magistrátu hlavního města Prahy a z poskytnutých financí dle mých informací lze vydat poměrně kvalitní knížku se slušnou obálkou. Co mě jako cizinku udivuje dále, je résumé na konci. Půl stránky anglicky a půl ukrajinsky. Anglický překlad je velice kostrbatý, asi ho nezkontroloval rodilý mluvčí, a co se týče ukrajinského, pak nabývám dojmu, že jde o hloupý žert, neboť text je psán v latince a dále v jakési transkripci, která není ani česká, ani anglická?!? Pro koho je takovéto résumé určeno?
Pobývám v ČR již delší dobu a pohybuji se v literárních kruzích, ale ještě jsem neměla možnost zažít na vlastní oči něco, co jsem zatím vídávala jen ve filmech z doby komunismu nebo na území bývalého SSSR. Patetická a exaltovaná, nic neříkající gesta s nádechem neupřímně nacionalistického ducha, jenž vždy doprovázejí nejistotu mluvčího. Také mě překvapuje, že se podobných akcí účastní Slovanská knihovna, která by měla jako první razit moderní přístupy ke studiu slavistiky, když toho není schopna Karlova univerzita, z jejíž půdy pochází jak prof. Marvan, tak doc. Morávková. Nemohu se bohužel vyjádřit k českému překladu, neboť neovládám češtinu natolik, abych objektivně zhodnotila jeho kvalitu, alespoň jsem tedy po návštěvě zmíněné prezentace své dojmy sepsala. Vzhledem k tomu, že se pohybuji a ještě delší dobu budu pohybovat na české literární scéně, uveřejňuji svůj příspěvek pouze internetově a pod pseudonymem a doufám, že povede k zamyšlení nad stavem české slavistiky obecně.
Emma Ludwig
Zdroj: www.iliteratura.cz
