Charles King...Černé moře. Historie

Černé moře. Historie, přel. Václav Viták, BBart, Praha 2007, 350 stran

Lesy opět pláčou...
Charles King

Více než kdy jindy jsem se těšila na knihu Černé moře z produkce nakl. BBart, z řady populárně naučných publikací. Ale ouha, opět jsem nucena skuhrat nad nedostatky nejen originálu, ale v největší míře překladu. Nejdříve něco o knize samotné. Jakýchkoliv studií na téma Černomoří je velice poskrovnu, v češtině prakticky neexistují. Proto by bylo záhodno vybrat ze světové produkce to nejlepší, a pokud to z finančních důvodů nelze, pak alespoň to lepší. Charles King působí na Georgetownské univerzitě v USA jako specialista na rumunská studia a prozatím vydal knihy dvě (první v r. 2000 - The Moldovans: Romania, Russia, and the Politics of Culture, knihu o Černém moři pak v r. 2004). Není proto zatím možné jeho publikace jakkoli charakterizovat či hodnotit, na to je jich málo. Každopádně lze říci, že kniha o Černém moři není nijak významná či objevná, nic nového nepřináší. Jde v podstatě o popisnou historii Černomoří, zkompilovanou z bohatého seznamu literatury, v němž však chybí veškeré práce evropských historiků, krom několika výjimek, vesměs rumunské provenience. Autor tedy jasně deklaruje, že kromě rumunštiny zřejmě žádný jiný jazyk z oblasti Černomoří neovládá, což je ovšem pro americké badatele mnohdy pravidlem.

Kniha je rozdělena do sedmi částí. První část se věnuje „archeologii místa", v níž autor stručně naznačuje vztah mezi vodou a lidmi, regiony a národy, geografií a ekologií. Další část, kterou považuji za nejzdařilejší, nese název „Pontus Euxinus, 700 let před Kristem - 500 let po Kristu". Jde o kapitolu, v níž autor zhuštěně, ale velice přehledně popisuje Černomoří v období antiky. Kniha má být populárně naučná a tato kapitola plně vyhovuje měřítkům kladeným na tento druh literatury. Text je čtivý, data přehledně řazená a události stručně a jasně vysvětlené. Horší je to už u další části nazvané „Mare Maggiore, 500 - 1500", kdy autor sice stručně, nicméně dosti bez ladu a skladu hromadí nejrůznější informace, nehledě na jejich důležitost či posloupnost, jazyk se stává těžkým a nestravitelným, události začínají splývat a ani ukázky z dobových pramenů text neoživí. Následující kapitoly: „Kara Deniz, 1500 - 1700", „Čjornoje more, 1700 - 1860", „Černé moře, 1860 - 1990" a „Tváří k moři" už jsou vesměs nepřehledným soupisem všeho možného, co se autorovi zřejmě dostalo do rukou a jakýmkoli způsobem se Černomoří týká. Bez vysvětlení přechází od politiky k čemusi, co snad má být antropologie a druh ekologie, spoustu událostí pouze konstatuje, ale ani náznakem nevysvětluje. Čtenář se musí cítit zahlcen a doslova utopen v černém moři informací, z nichž po přečtení není schopen reprodukovat téměř nic. Jako příklad uvedu absenci alespoň náznaku vysvětlení, proč z ničeho nic dochází v 19. st. k nacionalizaci států v Černomoří, historický kontext pro autora neexistuje. Jediné, čeho se dočkáme, byť v obecném náznaku, je trochu hlubší popis rozdílu mezi vyháněním a vražděním Arménů v Osmanské říši a horských etnik v Rusku. Důvod nacionalistických myšlenek a prosazování etnické čistoty charakteristický pro celou společnost 19. st. v knize nenajdeme. Nevím, jestli jde někdy o nedopatření způsobená překladem, nebo se již mnohé nesrovnalosti vyskytují v originále, každopádně mě kniha zklamala a nemohu ji doporučit ani laikům, ani studentům.

Nyní ovšem k problému překladu knihy, který se mi zdá velice rozporuplný, a to z mnoha hledisek. V první řadě nechápu, proč překladatel v celé knize (krom jedné krátké části) neuvádí názvy století číslicí, ale slovem: např. „Řím se ve druhém století před naším letopočtem" (nehledě na nejednotu mezi „př. n. l." a „př. Kr."). Dovolím si hádat, že překladatel snad chtěl, aby kniha obsahovala více znaků, a tudíž dostal o pár korun více?! Celý elaborát by se dal napsat na téma citace a jejich použití v překladu. Překladatel ani jedinou citaci nedohledal, i když jde (zvláště v kapitolách o starší historii Černomoří) o díla vesměs do češtiny přeložená. Např. díla Hérodota, Bible (nejenže si překladatel dovoluje citace překládat z angličtiny, ale i odkazy prostě přepsal z anglického originálu - např. 6:22, přestože čeština používá jiný způsob - 6.22), Flavia Arriána, Prokopia, Ovidia a mnoha a mnoha dalších. Řecký oheň překládá jako mořský oheň, který navíc „vyšplíchl na nepřítele", přestože ve skutečnosti byl metán na nepřítele, kdyby pouze vyšplíchl, asi by se Byzanc zdaleka nestala takovým impériem, jakým byla. Krom toho tuto zbraň dle legendy vynalezl muž jménem Kallinikos a ne Callinicus. Trapezunt nazývá pokaždé jinak a ještě nedovede název správně vyskloňovat („od Tapezu k Bosporu", s. 51 - správně „od Trapezuntu k Bosporu"). Pospojuje latinské jméno s řeckým („Kastóra a Polluxe", s. 53 - správně nejlépe z řečtiny „Kastóra a Polydeuka"), přepisuje toponyma z angličtiny, která běžně používá latinizované verze u jinak řeckých názvů, které v češtině bez problémů existují a navíc jsou i jednodušší co do skloňování a výslovnosti (Cerasus má být Kerasos, Panticapaeum je lépe Pantikapaion, Acampsis by byl lépe Akampsis, Byzantium bylo ve skutečnosti Byzantion atd.). Nenajdeme jednotu u vlastních jmen - Skytové, ale Skythie, přestože Slovník antické kultury uvádí Skythové a Skythie, Aíétés je správně Aiétés, Okeanos zase Ókeanos, jazyk koine má být koiné. Ruského knížete není třeba jmenovat Vladimir, ale Vladimír. Baldouin I. je správně Balduin I. Žádné Lwovské moře sice neexistuje, ale v dějinách tak prý Černému moři říkali Poláci, pak snad bude vhodnější použít termín Lvovské moře, když máme v češtině název Lvov. Celou knihou se vine nesprávně skloňovaný název města Sinop, Sinopa apod., přestože existuje jednoduché jméno Sinópé (-ópy). Z faktických chyb, které ovšem mohl mít na svědomí už autor, vyberu jen několik: byzantský císař „Basileios dal oslepit z každého sta zajatců devadesát devět a jen jednomu ponechal zrak, aby mohl ostatní dovést do bulharského tábora" - Basileios nebyl tak ohleduplný, aby vojákovi nechal „zrak", tomu jednomu ze sta nechal pouze jedno oko! Na str. 53 zaráží věta „Xenofon hlásil z jižního pobřeží (Černého moře), že jeden válečnický kmen je schopen sestavit údernou flotilu 300 kánoí." Bohužel není u tohoto pozoruhodného tvrzení informace o původu citace, takže se můžeme pouze domnívat, o jakou flotu - flotila znamená něco jiného - jde a kde se za antiky v Černém moři objevily kánoe, to ví Bůh. Někdy narazíme na zvláštní perličky, jako např. ortodoxní katolíci, což dle knihy měli být všichni obyvatelé Osmanské říše nazývaní Řekové. Samozřejmě, že jde o ortodoxní křesťany neboli pravoslavné. Občas pozlobí i ta naše milá čeština - zde ovšem nelze hanět překladatele, kniha prošla rukama redaktora i korektora, kteří zdá se nerozlišují mezi zájmeny svůj a můj, jeho, jejich etc.

Jak si čtenář jistě všiml, dostala jsem se v uvádění nesrovnalostí asi jen do první třetiny knihy. Není účelem recenze vypisovat veškeré nepřesnosti, ještě jen uvedu, že chyby jsou i v bibliografii, kdy si překladatel nebyl schopen dohledat např. ukrajinské názvy některých knih či periodik a přepisuje je z angličtiny a ještě špatně. Dále je škoda, že v knize nenajdeme alespoň stručný seznam knih o Černomoří, které vyšly v češtině. Bohužel, jak dokládá letošní udělení Skřipce, někdy i významnému nakladateli takříkajíc ujede ruka a v jeho produkci se objeví nedodělek, za který považuji i tuto publikaci.

© Rita Kindlerová

Související články

King, Charles: Černé moře. Historie, recenze 2
diskuze

Zdroj: www.iliteratura.cz