Multikulturní výchova: je třeba přejít od slov k činům...

Čeští školáci vědí o menšinách málo.

© Václav Zeman

 Slovní spojení multikulturní výchova je pro mnoho pedagogů stále něčím neznámým. Svědčí o tom i výsledky výzkumu znalostí českých školáků o menšinách žijících na území České republiky.

Poznání cizích kultur, schopnost tolerovat je a spolupracovat s jejich příslušníky je přitom jednou z významných kompetencí, kterou může škola vybavit své žáky pro budoucí život.   „Domnívám se, že se o multikulturní výchově zatím především hovoří. Je však potřeba ji přenést i do praxe," zdůrazňuje Martina Cichá z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Podle jejího výzkumu, kterého se zúčastnilo 833 žáků základních, středních a vyšších odborných škol, mají čeští školáci jen velmi malé povědomí o zvycích, původu nebo dějinách národnostních a náboženských menšin žijících na území České republiky.

Sotva polovina dotázaných správně odpověděla na otázku po původu Romů, dvě třetiny z nich neznalo žádný vietnamský zvyk či obyčej. Víc než 90 procent žáků nevědělo vůbec nic o koncentračním táboře v Letech u Písku.  

 Multikulturní výchova jako součást reformy Multikulturní výchovu by však na českých školách měla čekat světlejší budoucnost. Jako jednomu z pěti průřezových témat jí je přisuzováno významné místo v právě probíhající reformě českého školství. Základní a střední školy mají povinnost zahrnout její prvky do svých školních vzdělávacích programů.

 „Multikulturní výchova zprostředkovává poznání vlastního kulturního zakotvení a porozumění odlišným kulturám. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti," píše se v Rámcovém vzdělávacím plánu pro základní vzdělávání.

 Hlavními tématy tohoto průřezového tématu jsou například snaha o uvědomění si jedinečnosti každého člověka (včetně jeho individuálních zvláštností), poznávání vlastního kulturního zakotvení či respektování zvláštností různých etnik.

Žáci se mají dozvědět základní informace o různých etnických a kulturních skupinách žijících v České republice a v Evropě, o předsudcích a vžitých stereotypech, o postavení národnostních menšin, o projevech rasové nesnášenlivosti nebo o lidských právech.  

 Lidé z jiných kultur nás obohacují „Nejde však jen o přičlenění nějakého povídání o menšinách do výuky či obecné nabádání k toleranci. Multikulturní výchova by se měla odrazit také v partnerské a demokratické atmosféře výuky a školy," zdůrazňuje Jan Buryánek, koordinátor interkulturního vzdělávání vzdělávacího projektu Varianty společnosti Člověk v tísni.

Účastníci multikulturní výchovy se učí udržovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci s jinými lidmi, bez ohledu na jejich kulturní, sociální, náboženskou, zájmovou nebo generační příslušnost.Žáci se snaží využívat interkulturních kontaktů k obohacení sebe i druhých, komunikovat a žít ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, nebo chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých.

„Jedním z cílů multikulturní výchovy je i napomáhání tomu, aby žáci dovedli rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a aby u nich nevznikaly xenofobní názory," dodává J. Buryánek.

V dnešním světě, kdy je možné i běžné vydat se za prací napříč státy i kontinenty, je schopnost poznávat jiné kultury, tolerovat jejich odlišnosti a umět spolupracovat s lidmi z různých kulturních prostředí velmi významnou kompetencí pro budoucí život.

Znalosti o různých kulturách a náboženských skupinách mohou také předcházet řadě nedorozumění a z nich vyplývajících problémů.  

Samostatný předmět nebo speciální projekty Multikulturní výchovu je možné do školního vzdělávacího programu zahrnout několika způsoby. Prvním z nich je zařadit jeho jednotlivá témata do ostatních vzdělávacích oblastí (například informace o historii Romů nebo Vietnamců do oblasti Člověk a společnost, ukázky ukrajinské nebo africké hudby do oblasti Člověk a kultura).

Druhou možností je vyučovat multikulturní výchovu v samostatném předmětu nebo semináři. Třetím způsobem pak je zahrnout témata multikulturní výchovy do speciálních projektů, které v rámci školního roku škola uspořádá (úspěšným příkladem je třeba Vietnamský den na pražské ZŠ Táborská).

Podobně jako u ostatních průřezových témat, s nimiž mají učitelé většinou malou, ne-li žádnou, zkušenost, se snahy o zařazování prvků multikulturní výchovy do výuky setkávají s řadou problémů. Největším z nich je nedostatek informačních zdrojů a vzorových příkladů, jak s takovými tématy pracovat. Na tuto situaci se snaží reagovat Výzkumný ústav pedagogický, který na vzdělávacím portálu www.rvp.cz uvádí příklady dobré praxe k jednotlivým průřezovým tématům.

Multikulturní výchově a tomu, jak s jejími tématy pracovat ve školách, se věnují i neziskové organizace působící v oblasti vzdělávání, například Multikulturní centrum, Step by Step nebo Kritické myšlení.

 „Účastníky našich seminářů chceme vybavit opravdu kvalitními kompetencemi k vedení multikulturní výuky, a tak se nevyhýbáme ani kontroverzním tématům, jako je například kriminalita v prostředí minorit, ale také vznik a projevy nacionalismu. Vedle toho poskytujeme argumenty pro vyvracení nejrozšířenějších stereotypů, které často sdílejí samotní učitelé," popisuje nabídku programu Varianty J. Buryánek.  

Co se stalo na tržnici? Pro příklad, co všechno je možné řešit v multikulturní výchově, nemusíme chodit daleko: děti lze připravovat třeba na nedorozumění, která mohou vznikat při nákupu u vietnamského obchodníka. A může to být příprava poučná, zábavná a nenásilná.

Zvolit lze například formu herecké scénky, kdy učitel rozdělí žáky na dvě skupiny a úkolem každé je připravit na základě rozdaného textu scénku, která ztvární nedorozumění na tržnici. Hlavními postavami jsou česká zákaznice Petra a vietnamský obchodník Thien, děti ovšem nevědí, že pracují s odlišnými texty: jedna skupina vychází z popisu situace očima zákaznice Petry, druhý popis je záznam nedorozumění z pohledu obchodníka Thiena.

Zatímco Petru rozčililo, že obchodník smlouvá o cenu, uráží ji poznámkami o „její tloušťce" a ještě se jí pak drze směje do očí, Thien nepochopil, proč na něj zákaznice křičí, když jí nabídl skvělou cenu, zdvořile jí pochválil postavu a na její rozhořčení reagoval rozpačitým úsměvem. Dětské scénky, vycházející z různých textů, se budou pochopitelně lišit.

 Po jejich provedení učitel dětem vysvětlí, proč situaci jinak vnímala Petra a jinak Thien: smlouvání je pro Vietnamce samozřejmou a nanejvýš žádoucí součástí obchodu, replika „jste pěkně tlustá" znamená kompliment ve smyslu „je vidět, že se vám vede dobře" a úsměv nenaznačuje výsměch, ale omluvné rozpaky.

Popsaná situace je samozřejmě - z pedagogických důvodů - nadsazená. Děti však stráví aktivní a zábavnou hodinu a některým z nich možná začne docházet, že než začnou odsuzovat něčí chování, vyplatí se zamyslet na tím, zda zdánlivá neslušnost či nepřátelskost není dána jen odlišnými způsoby vyjadřování.  

Kde už to funguje Řada škol si s průřezovým tématem multikulturní výchova poradila na výbornou. Příkladem je poděbradská základní škola Na Valech. „Zařazení multikulturní výchovy do školního vzdělávacího programu proběhlo ve vzájemné shodě všech pedagogů naší školy.

 Žáci jsou díky němu vedeni k tomu, aby rozvíjeli své interkulturní kompetence," říká Luboš Flesar, jeden z tvůrců programu a učitel českého jazyka, dějepisu a zeměpisu.Témata multikulturní výchovy zasahují na této škole především do vzdělávacích oblastí Člověk a společnost, Člověk a jeho svět a Člověk a příroda.

 Program počítá i se vznikem nového předmětu - Globální zeměpis - v němž by měla být multikulturní výchova výrazně uplatněna. „Naší snahou je, aby se jednotlivá témata multikulturní výchovy prolínala většinou vyučovaných předmětů.

Pro toto průřezové téma využíváme například dokumentární filmy spolu s připravenými hrami k jednotlivým tématům, dostupnou literaturu nebo exkurze," dodává L. Flesar.

Průřezové téma multikulturní výchova je důležitým článkem reformy a pevnou součástí rámcových vzdělávacích plánů. Znalosti o různých sociokulturních skupinách a schopnost orientovat se v multikulturním světě jsou pro dnešní dospívající velmi významné.

Pokud se týmy pedagogů podílející se na tvorbě jednotlivých školních vzdělávacích programů rozhodnou reagovat na výzvu M. Ciché a přejdou „od slov k činům", neměli by toho rodiče, žáci, ani učitelé v budoucnu litovat.

Článek vyšel v zářijovém čísle měsíčníku Rodina a škola.

Václav Zeman

Věříte, že pomáhat druhým má smysl?
Podpořte nás!
Staňte se členy Klubu přátel Člověka v tísni.

Zdroj: http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=143&idArt=240