Čeština pro malé cizince na dosah ...

Na metodickém portálu Výzkumného ústavu pedagogického www.rvp.cz - článek Petry Procházkové o projektu

 Čeština pro malé cizince na dosah aneb Neleknem se češtiny!
Zdroj: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/7071/CESTINA-PRO-MALE-CIZINCE-NA-DOSAH.html/

Autor: Petra Procházková

Text článku:

Na úvod bych se Vám ráda jako autorka a koordinátorka tohoto projektu pro cizince ze základních škol představila. Jsem studentkou posledního ročníku pedagogické fakulty obor český jazyk-psychologie. V Ústavu jazykové a odborné přípravy UK jsem absolvovala dvousemestrální Zdokonalující kurz pro učitele češtiny pro cizince.

 Spolupracuji s pražským Centrem pro integraci cizinců, pro které učím v nízkoprahových kurzech dospělé cizince. Dále jsem ve spojení s o. s.  Meta, které se snaží vyvíjet aktivity v oblasti mladých migrantů. Několik let jsem učila češtinu pro cizince v různých firmách a jazykových školách. Proč jsem se začala věnovat cizincům v základních školách?

Když jsem se minulý rok připravovala na Státní závěrečnou zkoušku z pedagogiky a pročítala si školský zákon č. 561/2004 Sb., zjistila jsem neuvěřitelnou věc. Základní školy cizincům, kteří nejsou z Evropské unie, a těch je většina (viz statistika), nezajišťují bezplatnou výuku českého jazyka. A tak je častou praxí, že učitelé mají v lavicích žáky, kteří jim vůbec nerozumějí a nikdo neví co s nimi. Pro Středočeský kraj sice existuje spádová škola v Českém Brodě, kam mohou ředitelé cizince na jazykový kurz poslat, ale...

Školy o této možnosti vůbec nevědí a  problém to stejně neřeší, jelikož je kurz určen pouze pro žáky z Evropské unie. Mým plánem bylo tedy otevřít kurz českého jazyka, který by byl primárně určen žákům ze třetích zemí z Kolínska a Kutnohorska (dle školského zákona jsou to všichni ti, co nejsou z EU), jejichž jazyková bariéra neumožňuje jejich plné zapojení do českého vzdělávacího sytému. Za tímto účelem jsem využila výzvu MŠMT.

Letos na jaře vyhlásilo MŠMT výzvu v rámci Programu na podporu aktivit v oblasti integrace cizinců a já jsem začala hledat organizaci, která by se do projektu zapojila, protože jsem jako fyzická osoba nemohla být oprávněným žadatelem. Spojencem se mi stala obecně prospěšná společnost Nebelvír, která sídlí v Kolíně a zabývá se vzdělávacími kurzy všeho druhu. Našla jsem zde velkou podporu a společně  jsme se vrhli do psaní projektu. Následoval měsíční maraton po úřadech a hodiny strávené u počítače. Projekt jsme podle naší dostupnosti zaměřili na Kolínsko  a Kutnohorsko. Nelehkým úkolem bylo zmapovat, kolik mají jednotlivé školy ve zmíněných lokalitách cizinců.

Statistiky nám poskytl Městský úřad v Kolíně a Kutné Hoře, a tak jsme se k určitému počtu cizinců přece jen dostali (viz příloha), ale čísla pocházela ze začátku školního roku a byla dost nepřesná. Školy jsme také obvolávali, abychom zjistili, jestli by byl o kurz zájem. Do kurzu jsme počítali maximálně s 10 cizinci a dobře jsme předpokládali, že se nám sejde skupina po všech stránkách velice heterogenní. Projekt byl podpořen Odborem školství Středočeského kraje a pražská nezisková organizace Meta, která se zabývá mladými imigranty, nám dělá odborného konzultanta.

Smutným zjištěním byl i fakt, že na území celého Středočeského kraje není jediná organizace, která by cizincům nabízela například asistenci na úřadech nebo sociální poradenství. Většina těchto organizací sídlí v Praze. Naštěstí se i v tomto směru začalo něco dít a pražské Centrum pro integraci cizinců v Kolíně otevřelo od října 2009 nízkoprahový kurz českého jazyka pro dospělé cizince a poskytuje poradenství.

Koncem června jsme si mohli radostně přečíst, že jsme s naším projektem uspěli. Vlna euforie postupně opadla a nastala realita. Konečně jsme nahlas vyslovili naši obavu: „Jak ty cizince dostaneme z jednotlivých škol do jednoho místa?". Zbýval jen týden do konce školního roku a školy už vůbec nereagovaly. Takže jsme museli dát veškeré aktivity přes léto tzv. k ledu. V srpnu jsem alespoň rozeslala informační dopisy ředitelům s dotazníkem, zda mají ve škole nějaké cizince a jaká je jejich jazyková úroveň. Ze 40 odeslaných e-mailů se mi vrátily pouze 4 dotazníky.

Říkala jsem si, že to není  možné, aby se cizinci najednou vytratili. A tak jsem vzala auto a školy jsem objížděla jednu po druhé. A najednou vše šlo. Rovnou jsem ve školách nechala přeložené informační dopisy pro rodiče cizinců s přihláškou a letáky s kontakty. Za týden jsem si jela přihlášky vyzvednout a můj strach z nenaplnění kurzů se pomalu vytrácel. V den zahájení kurzu (15. září 2009) v Kolíně, kde se kurz koná v ZŠ Kmochova, se naše obava rozplynula úplně. Do kurzu v Kolíně nastoupilo celkem 11 cizinců (1 Ukrajinec, 1 Ukrajinka, 1 Mongol, 2 Vietnamky, 1 Polák, 1 Polka, 2 Bulharky, 2 Slováci) ve věkovém rozmezí 7-15 let, a to od začátečníků  až po pokročilé a všichni zatím pravidelně chodí. V Kutné Hoře se sešla skupina 4 Vietnamců, 1 Mongol a 1 Ukrajinec. Scházíme se v Gymnáziu Jiřího  Ortena.

Všichni už česky trochu umí. Na začátku kurzu jsme od každého vybrali vratnou kauci 500 Kč, která bude rodičům na konci kurzu vrácena v případě, že dítě splní minimálně 80 % docházky. Chtěli jsme tím předejít většímu počtu absencí. Výuka probíhá 2x týdně po 90 minutách v každém městě, a to v odpoledních hodinách po vyučování (většinou od 16:00 do 17.30). Jsme si vědomi, že je to dost pozdě, ale museli jsme najít takové časy, aby se výuky mohli účastnit i dojíždějící.  V Kutné Hoře kurz skončí v prosinci 2009 a v Kolíně poběží až do konce června 2010 (viz harmonogram).

Na první pohled se může zdát, že výuka v takovýchto heterogenních skupinách je nemožná, ale věřte mi, jde to. Příprava na hodinu je velice časově náročná a čeština je jediným dorozumívacím jazykem. Výhodou je, že jsou žáci nuceni komunikovat mezi sebou jen v češtině a nemusí přepínat mezi více verbálními kódy.

V Kolíně mám práci ještě ztíženou, jelikož mám v rámci jednoho kurzu celkem 3 podskupiny. Jednu skupinu tvoří 6 úplných začátečníků, druhá skupina se skládá ze 2 Slováků a 2 Vietnamců, a ti už umí česky velmi dobře. Třetí "podskupinou" je sedmiletá Bulharka z první třídy, která neumí ještě ani číst a psát, ale k té mám asistentku. Protože ještě neexistuje metodika co a jakým způsobem malé cizince učit, je na zkušenosti, jak kterou látkou vykládat. Některé způsoby a postupy se mi osvědčují, jiné nikoli. Systém české deklinace a konjugace je velice složitý a není možné, aby s ní byl cizinec seznamován komplexně. Většinu materiálů si tvořím sama, protože učebnic pro malé cizince je velice málo.

Na každou hodinu připravuji handout, do kterého si žáci dopisují. Zvlášť tvořím listy s gramatikou, kterou se pokouším efektivně parcelovat. Cvičení se snažím doplňovat různými hrami, aby se žáci trochu protáhli a zároveň si zopakovali probranou látku. Probíráme jednotlivá témata např. Rodina, Lidské tělo, Oblečení, Zvířata... a pokouším se vždy najít nějaký gramatický jev, který by se na dané téma hodil (například na téma Lidské tělo se hodí přídavná jména a jejich stupňování).

Jsem ráda že se s Vámi prostřednictvím těchto stránek mohu podělit o své zkušenosti a vytvořené materiály. Doufám, že Vám mé příspěvky budou inspirací a pomocí při přípravě vlastních hodin.

Všechny nadšené učitele zdraví Petra Procházková.

Zdroj: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/7071/CESTINA-PRO-MALE-CIZINCE-NA-DOSAH.html/