22. 11. 2024 05:55
Ukrajina zažívá bezpečnostní úspěch, připojila většinu nezávislých dobrovolníků k armádě
Během tří let trvání konfliktu na východě Ukrajiny se většina původně nezávislých dobrovolnických jednotek stala součástí ukrajinské armády.
Když válka začala, působilo na Ukrajině zhruba 30 malých ozbrojených skupin
Během tří let trvání konfliktu na východě Ukrajiny se většina původně nezávislých dobrovolnických jednotek stala součástí ukrajinské armády. To je z bezpečnostního hlediska pro Ukrajinu velký úspěch. O tom, jak se to povedlo, píší v magazínu Foreign Affairs Jekatěrina Sergackovová, ruská novinářka působící na Ukrajině, a bezpečnostní analytička Kennedyho školy při Harvardově univerzitě Věra Mironovová.
Když na jaře 2014 začal ukrajinský konflikt, z chaosu se vynořilo zneklidňující množství ozbrojených skupin, od rabujících gangů po oddíly ozbrojenců s vazbami na evropská rasistická hnutí. I když se o úloze a vzniku proukrajinských ozbrojených uskupení vzrušeně diskutovalo, jedna věc je jasná: během tří let, která od začátku konfliktu uběhla, se ukrajinské vládě podařilo nezávislé ozbrojence bojující na její straně podřídit své kontrole.
Z ukrajinského úspěchu by si ostatní země, pokoušející se po válce demobilizovat své obyvatelstvo, mohly vzít příklad.
Pět hlavních jednotek
V roce 2014, když válka začala, působilo na Ukrajině zhruba 30 malých ozbrojených skupin, skládajících se z 50 až 100 lidí. Brzy se vytvořilo pět hlavních větších jednotek: Pravý sektor, Azov, Ajdar, Donbas a Dněpr 1. Tato polonezávislá uskupení vstřebala většinu samostatných bojovníků a příslušníků malých uskupení.
Každá z těchto větších skupin sice měla vlastní velení, logistiku a financování, ale musely si s ukrajinskou vládu dojednat přístup na frontu. Pravidelná armáda jim také poskytovala dělostřelecké krytí.
Na začátku války, když byla ukrajinská armáda slabá a mobilizace probíhala jen pomalu, hrály tyto skupiny při obraně území zásadní roli. Současně ale jejich operace od samého začátku působily vážné problémy. Nezávislá ozbrojená uskupení své operace na bitevním poli i mimo něj většinou nekoordinovala ani navzájem, ani s ukrajinskou armádou.
Opakovaný nesouhlas mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International navíc budil fakt, že nad jejich činností neexistoval žádný zákonný dohled.
Cesta ke katastrofě
Prapor Donbas se také stal součástí ukrajinských ozbrojených sil bez problémůFoto: Martin Ocknecht
Nedostatečná koordinace vedla k neefektivitě a občas také ke katastrofě. V srpnu 2014 nedokázal Ajdar, tvořený převážně bojovníky z Luhanské oblasti, kteří do jeho řad vstoupili po protestech na Majdanu a postrádali nezbytný výcvik, zkoordinovat v bitvě u Ilovajsku své operace s ukrajinskou armádou.
Armáda a několik dalších dobrovolnických praporů včetně Donbasu utrpěly trpkou porážku. Padlo víc než 1000 mužů. Jako hlavní příčina neúspěchu se často uvádí právě špatná koordinace, píší autorky článku v magazínuForeign Affairs.
Tyto problémy, tlak ze strany mezinárodního společenství a obavy, že z nezávislých ozbrojených uskupení se může stát hrozba pro stabilitu celé země, donutily Kyjev k akci. Vláda rozhodla, že všechny nezávislé polovojenské skupiny se musí stát součástí pravidelné armády, v opačném případě je čeká demobilizace, provedená všemi dostupnými prostředky.
V pravý čas
Ukrajinská vláda začala jednat v pravý čas, její armáda byla v tu chvíli silná a měla na své straně veřejnost. Mnoho jiných vlád v podobné situaci buď vhodný okamžik propáslo, nebo během procesu vyprovokovalo konflikt.
První skupinou, která se stala součástí ukrajinské armády, byl dobrovolnický prapor Azov, ve kterém tehdy sloužilo 500 mužů. Arsen Avakov, který stál u počátků této jednotky, je od roku 2014 ukrajinským ministrem vnitra. Bojovníci Azovu se rozhodnutí podřídili, protože vstup do řad ozbrojených sil od začátku očekávali, čteme v článku na stránkách magazínu Foreign Affairs.
Po začlenění Azova do ukrajinské armády z něj museli odejít zahraniční bojovníci a neonacisté. Příslušníci praporu podstoupili prověrky, pozorování během výcviku a případně také museli přijmout ukrajinské občanství.
Vláda využila sporů
Bojovníkům, kteří se dál nacházeli na frontě, hrozilo vězeníFoto: Všeukrajinské sdružení „Svoboda“, CC BY 3.0
Bojovníci, kteří prověrkami neprošli, dostali možnost vstoupit do řad civilního korpusu a podílet se na válečném úsilí tam. Tyto útvary asistují policii, uklízejí v zimě sníh nebo provozují rozhlasovou stanici.
Prapor Donbas se také stal součástí ukrajinských ozbrojených sil bez problémů. Skupina byla od podzimu 2014, kdy začaly rozmíšky mezi jejími veliteli, nestabilní. Vláda spory využila a Donbas se rozpadl. Někteří jeho bojovníci prostě odešli do civilu, jiní vstoupili do armády.
Zbývající tři skupiny se nechtěly své samostatnosti vzdát, proto vůči nim ukrajinská vláda začala uplatňovat politiku cukru a biče. Na jaře 2015 vláda vydala ultimátum nařizující, aby se nezávislá uskupení stáhla z frontové linie.
Ti z jejich členů, kteří poslechli, pak mohli vstoupit do řad ozbrojených sil se všemi výhodami jako služné, pojištění a lékařská péče. Většina nezávislých jednotek nic podobného neposkytovala. Vláda své sliby splnila. Naopak bojovníkům, kteří se dál nacházeli na frontě, hrozilo vězení.
Napojení na kriminální kruhy
V červnu 2015 došlo k vyhrocení situace, když do řad pravidelné armády odmítlo vstoupit několik bojovníků roty Tornado, známé svým napojením na kriminální kruhy. Bojovníci se zabarikádovali ve škole v Severodoněcku a hrozili, že budou střílet. S pomocí vyjednavačů se ale podařilo konflikt vyřešit. Někteří členové skupiny odešli do civilu, jiní skončili ve vězení a další vstoupili do Národní gardy.
Nejkomplikovanější byl případ praporu Ajdar. Podle slov velitele jednotky, Serhije Melnyčuka, proti nim vláda použila různé taktiky. Ukrajinská armáda dokonce členy praporu na frontě ostřelovala. Začalo také trestní stíhání velitelů. Snaha vlády nakonec skončila úspěchem a i Ajdar je teď součástí ukrajinských ozbrojených sil.
Od té doby je pod kontrolou vlády většina ukrajinských polovojenských uskupení. Přesto zůstávají výjimky. Někteří bojovníci odmítli do řad ozbrojených sil vstoupit a teď jednoduše střídají různé nezávislé jednotky.
Padlí a ranění Pravého sektoru
Jiné země, které také musí čelit šíření nezávislých ozbrojených jednotek, například Irák, by měly zvážit podobná opatření jako UkrajinaFoto: Štěpán Macháček
Mnoho z nich najdeme v Pravém sektoru, poslední větší polovojenské síle na Ukrajině. Pravý sektor stále působí na frontě, má padlé i raněné. Pravý sektor je sice malá skupina, ale je ze všech nejtěžší přivést ho k poslušnosti. Navzdory hrozbám ze strany ukrajinské vlády a nadále platící nabídce vstoupit do řad ozbrojených sil si pořád zachovává částečnou samostatnost.
Skládá se převážně z bojovníků, kteří jasně vyjádřili, že chtějí zůstat nezávislí. K tomu, že odmítají vstoupit do armády, mají různé důvody. Jeden z členů skupiny řekl: „Pravý sektor je profesionálnější a drží víc při sobě než pravidelná armáda.“
Inspirace pro Irák
Snaha Ukrajiny začlenit nezávislá ozbrojená uskupení do řad armády je zatím celkově úspěšná. Skoro všechny jednotky se už částí ozbrojených sil staly. Jejich členové plní v armádě užitečnou roli a nevnášejí do situace svým samostatným počínáním zmatek.
Jiné země, které také musí čelit šíření nezávislých ozbrojených jednotek, například Irák, by měly zvážit podobná opatření jako Ukrajina: využití veřejného mínění, tlak na vůdce skupin a nabídku výhod, plynoucích ze služby v armádě, řadovým členům, končí článek v magazínu Foreign Affairs.
SOUVISEJÍCÍ PŘÍSPĚVKY
Separatisté vyhlásili na Ukrajině nový stát Malorusko. Je to nesmysl a šílenost, říká expert
Autor: Miroslav Tomek
Pořad: Svět ve 20 minutách | Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07) | Délka pořadu: 20 minut
foto: Autor: Sven Teschke – Image (Map) made by Sven Teschke, Germany --Steschke 22:33, 22 Nov 2004 (UTC), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=17110
