Petro Porošenko mezi třetím a čtvrtým rokem svého úřadu

 V Ukrajině bylo 7. června připomenuto, spíše skromně, třetí výročí nástupu Petra Porošenka do prezidentské funkce.

V době zvolení byl nejmladším ukrajinským prezidentem: nebylo mu ještě ani padesát let. Do úřadu přišel jako první člověk z jihozápadní Ukrajiny, tedy vlastně z kýženého putinovského „Novoruska“.

 Porošenko, který získal právnické vzdělání, ale plně se začal věnovat podnikání, je v politice přítomen už téměř dvacet let. Před vstupem do prezidentského úřadu se stal čtyřikrát poslancem parlamentu (poprvé v r. 1998).  Dvakrát, ale vždy jen krátce, mezi lety 2009 a 2012, vykonával dva různé ministerské úřady. Vítězství Porošenka v prezidentských volbách, konaných koncem května 2014, bylo přesvědčivé. Zapomenut není rozsah důvěry a naděje, který si s sebou do úřadu přinášel. Porošenko vzešel z Majdanu, měl tedy (a snad také chtěl) se pokusit o realizaci jeho cílů.

Tři roky vykonaly i v tomto případě své. Spojily dohromady velký počet Porošenkových kritiků, kteří jakýkoli jeho pozitivní přínos vývoji Ukrajiny rozhodně odmítají. Je těžké být v takovémto případě soudcem, není-li člověk politologem, ekonomem, znalcem práva a dejme tomu i psychologem. Spolutvůrci revolucí a ti, kteří se jen svezli s sebou, jsou vždy netrpěliví a chtějí pokud možno všechno hned. Skutečnost jim většinou nepřeje a výsledkem je zklamání nebo v tomto případě volání po novém Majdanu, který přece už najisto všechno napraví...

Porošenko snad opravdu mohl vykonat více. Nemohl ale zároveň vykonat vše, a to nejen proto, že by nechtěl. Myslím, že se s jistotou dá říci, že o mnoho úspěšnější by na jeho místě nebyl žádný jiný muž (ani žena), pokud by místo něj stanuli v červnu 2017 v čele Ukrajiny. Zastavily by ruskou invazi dříve a lépe pěsti a údery Volodymyra Klyčka? A dokázala by za této situace úspěšněji budovat zemi a prosazovat reformy Julija Tymošenko? Určitá míra skepticismu je v případě obou „náhradních variant“ na místě.

Další argument, který by měli Porošenkovi hyperkritikové vzít v potaz, je časový. Tři roky sice nejsou až tak krátká doba, ale připomeňme, jak si stálo Československo tři roky po zvolení Václava Havla prezidentem. Bylo těsně před kultivovaným rozvodem a mnohé prvky dalšího vývoje českého státu nebyly vůbec jasné. Také všechny ostatní východoevropské státy byly tři roky po podivuhodném roce 1989 ve stádiu nejistoty a hledání.

Pokud se posuneme na Ukrajinu, její první prezident, Leonid Kravčuk, v úřadu nevydržel ani plné tři roky. Viktor Juščenko tři roky po nástupu do úřadu, v lednu 2008, už téměř ponořil Ukrajinu do zklamání z „promrhaného“ prvního Majdanu. A konec konců, vzpomeňme politického emigranta Viktora Janukoviče. Ten přivedl jako prezident svou zemi po třech letech prezidentství, v únoru 2013, už skoro před práh druhého Majdanu.

Příslušné srovnání dovoluje uzavřít, že tříletá bilance Petra Porošenka je sice dosti nevyrovnaná, ale rozhodně ne katastrofální, ba ani ne prohraná. Ostatně zkusme porovnat: všichni víme, jakého prezidenta si zvolila a možná zvolí i napodruhé většina obyvatel tohoto státu.

(boz)

Zdroj https://www.myaukrajina.cz/index.php/node/297