Majdan viděný pětatřiceti lidmi z umělecké sféry

Kyjevský Majdan z přelomu let 2013 a 2014 je už dávno pojmem. Jeho konkrétní obsah však mimo Ukrajinu poněkud upadá v zapomnění a po více než pěti letech pozbývá dostatečně ostrých kontur. Platí to i v případě České republiky, kde se na dodatečném hodnocení Majdanu podepsalo i hodnocení tehdejších událostí prezidentem Zemanem a jeho předchůdcem Klausem.

Ukrajinských knížek o tomto významném sociálně-politickém fenoménu existuje dnes už téměř nepřehledná řada. Stále výrazněji se projevuje snaha systematizovat svědectví, která už jsou k dispozici, nebo zachytit ještě další. K tomu má napomoci také projekt Majdan: vyprávěné dějiny (u nás se používá termínu orální, tedy ústní historie). Spolutvůrci projektu se snaží o sběr a posléze také o zpřístupnění vzpomínek na tehdejší události osob z různých věkových a socioprofesních skupin.

První svazek řady „Majdan v první osobě“ obsahoval 45 vyprávění, vybraných ze shromážděných svědectví, jejichž počet dnes už překonal tisícovku. Druhý svazek řady, který nás zde zajímá, následoval v roce 2016 a jeho text si lze dokonce stáhnout: http://resource.history.org.ua/cgi-bin/eiu/history.exe?C21COM=2&I21DBN=ELIB&P21DBN=ELIB&Image_file_name=book/0013289.pdf&IMAGE_FILE_DOWNLOAD=0

Jak napovídá název, zaměřila se tato kniha, znovu vydaná v roce 2018, na představitele uměleckého světa v jeho moderním, ne zcela jednoznačně vymezeném a ohraničeném pojetí. Úvodní text Teťany Pryvalko pracuje s takovými pojmy jako estetizace protestního prostoru, všeobecná a celistvá instalace uprostřed města, tříměsíční performance nebo mohutně působící umělecký prostor. Příznačné je, že tehdejší možnosti uměleckého vyjádření vlastních názorů byly otevřeny stejně tak profesionálům, jako úplným amatérům.

Kniha přináší celkem 35 svědectví, zapsaných téměř výlučně v Kyjevě mezi srpnem 2014 a červencem 2016. Text každého z nich doprovází několik ilustrací, které zpodobují nejen příslušné osobnosti, ale také výsledek jejich aktivit, které se týkaly Majdanu buď v době jeho existence, nebo krátce poté už v podobě zpětné reflexe událostí.

Příspěvky jsou rozděleny do šesti kapitol. Zastoupena je literatura, hudba, výtvarné umění, divadlo (spolu s tancem, baletem a filmem) a poněkud překvapivě také muzejnictví a památkářství. I ty se ale vlastně mohou stát uměním za situace, kdy se snaží zachytit zcela živou, ještě nezkamenělou historii – realizovat něco takového nesporně také uměním. Poslední, šestá kapitola má do značné míry shrnující charakter a ukazuje organizačně-koordinační činnost některých umělců.

Většina kapitol obsahuje po pěti svědectvích, jen v případě výtvarného umění různých typů stoupá tento počet na dvojnásobek. Příslušná vyprávění byla zaznamenávána po dva roky skoro vždy (až na dvě výjimky) v Kyjevě. Kyjevský Majdan je také místem všech popisovaných událostí, regionálním „odbočkám“ Majdanu není v knize pozornost věnována. Prostor dostaly až ve dvou dílech třetího svazku, které obsahují vzpomínky na dění ve všech regionech Ukrajiny včetně Krymu.

V „uměleckém svazku“ vyprávějí o událostech představitelé minimálně dvou- až trojgenerační skupiny: nejstarší se narodil v roce 1941, nejmladší v roce 1996 – relativní většina autorů patří mezi rodáky z 80. let 20. století, v době Majdanu jim tedy bylo kolem třiceti let. Českému čtenáři jména většiny autorů nic neřeknou, v ukrajinském kontextu se však jedná o významné osobnosti, ať jde např. o ruskojazyčného prozaika Andrije Kurkova, básníka Oleksandra Irvance nebo uměleckého historika Vadyma Skurativského (vybírám namátkou). Nikoli náhodou uzavírá sborník hodnotící úvaha spisovatele Serhije Žadana.

Je v podstatě nemožné smysluplně shrnout vše, co zachytil a nabídl čtenářům tento sborník, vydaný na křídovém papíru a vybavený množstvím ilustrací. Zřetelné je to, že snahy umělců projevit se na Majdanu byly nebývale výrazné a totéž platí o dodatečné reflexi jeho tříměsíčního průběhu, o tragicko-vítězném završení událostí a také o sváru optimismu i zklamání při zpětném pohledu, který byl v době sepisování svědectví časově ještě poměrně krátký.

S jistotou lze říci, že kyjevský Majdan byl a zůstane pro ty, kteří se ho zúčastnili, neuvěřitelně inspirativní vzpomínkou a trvalou výzvou, na čemž se podílela i jeho zdánlivě druhořadá umělecká složka. Nic se na tom nezmění ani v případě většího odstupu nové politické garnitury Ukrajiny k tehdejším událostem, které není vyloučeno. Netakticky prováděné vylučování Majdanu z nejnovějších ukrajinských dějin by ovšem nepochybně vyvolalo adekvátní protireakci, na které by se „kulturní fronta“ podílela nepochybně velmi výrazným způsobem.

Kovtunovyč, T. – Prvyalko, T. (red., 2018): Majdan vid peršoji osoby (Mystectvo na barykadach). Kyjiv, Ukrajinskyj instytut nacionalnoji pamjati. 302 (2) s. /ISBN 978-617-684-160-9/

(boz)

Zdroj, autor, foto: https://www.myaukrajina.cz/node/853